Lakmé "s/t" (Samuel + více labelů)





Po dlouhatánských porodních bolestech uzřel světlo světa delší dobu očekávaný debutní singl kapely Lakmé. Jak říkáme mi krasteři, je to sice hovno metal a s pivem v ruce se na tohle taky nedá hrozit, nicméně musíme nechat, že pražskýmkumštýřům se tahle deska opravdu povedla.Když to vezmu kolem a kolem, Lakmé jsou opravdu ultra produktivní kapela (nebavíme se o nahrávkách), jejíhž členové dávaj do všeho maximum a co cením ze všeho nejvíc je opravdová kreativita a chuť opravdu tvořit vlastníma rukama. Na první pohled o tom jasně vypovídá i tahle deska, když zběžně prohlédnete obal. Hodně "art" obal s perfektní grafikou, booklet, kde najdete ke každému textu vysvětlení či komentář a kde mají prostor vyjádřit pár slov taky lidi, který se podílejí na vydání singlu atp.. Po téhle stránce můžu říct k desce jenom jedno, a to je všechna čest a naprostej respekt. Hudebně bych Lakmé zařadil do kategorie "bordelového a chaotického emo hardcore", jako kdybyste vzali kousek toho co hraje (hrálo) ve Francii (Finger Print, Alcatraz) a kousek toho co svého času frčelo na Floridě (Palatka), přičemž blíž to má určitě k tomu americkému "emo violence" stylu a hlavně po zvukové stránce. Na každé stránce desky najdete po 2 skladbách. Nemůžu si pomoct, ale ke srovnání s Palatka inklinuju hlavně díky té zvukové stránce. Muzika Lakmé není tolik chaotická a plná zběsilých momentů, kdy se naprostá hudební kakofonie v jednom momentu láme a tříští v uvolněný a odlehčený dýchánek. Pražáci zní hodně podobně, ale přece jen, není to takový nářez a taková hudební anarchie, jak to známe v podání zmiňovaných floriďanů. Nerad bych tohle předhazoval jako srovnání, nechtěl bych jenom obyčejně říct "že mi to připomíná to či tamto". Lakmé dávají do svojí tvorby opravdu hodně. Hodněvlastní invence, hodně vlastních nápadů a takové originality a v neposlední řadě, taky kus sebe samotných … prostě takový ty věci, který na vás při poslechu desky dýchnou, ale které z desky zas až tak úplně člověk nepozná a největší pravděpodobností je taky nedokáže pořádně docenit. Prostě, jak jsem už řekl jednou, těžký respekt. Jak desce, tak samotné kapele. Singl vyšel za kooperace 11 česko (slovenských) labelů. Bohdan, Killed By Noise / (CZ)


Po delší době příprav konečně můžeme roztočit své gramofónové talíře se singlem dosahujících rozměrů sedmi palců pražských lamačů srdcí – Lakmé. Čtyři skladby nás odnesou do starých dobrých časů, kdy světem hýbalo kraválové emo především s francouzskou destinací a nebo ocejchované zaoceánskou značkou Ebullition. Po prvních tónech možná budou zaskočení všichni ti, kteří si až přespříliš zvykli na křišťálové studiové nahrávky, protože tady jak se sluší a patří zvuk nachytáme ve svém špinavém prádle a musím uznat, že to celé nahrávce nijak neškodí, ba naopak s tím dostává ten správný šmrnc. Lakmé vsadili na emoce, syrovost a lidskost. Jednotlivé skladby v sobě pojí lehkými melodiemi, které se vzápětí zvrtnou v ničivé tornádo, kterému kraluje kytarové meluzínové vití a na nás při poslechu sice nečeká žádné rozhřešení, ale svůj hořký kalich si stejně s radostí vypijeme až do dna a na konec poděkujeme. Povedené texty máme podány nejen křikem, ale Marek podle toho v jaké fázi otáček se družstvo nachází volí i klidnější až mluvenou podobu. To vše zabaleno v temně laděném barevném obalu, kdy na nás vypadne malých rozměrů dosahující 24stránková knížečka ve které se o své pocity rozdělí nejen členové Lakmé, ale pár slov prohodí i někteří, kteří podali této partě svoji vydavatelskou ruku. Sympatický singl, sympatická kapela. Díky. Jirza, Czechcore.cz / (CZ)