Landmine Spring "Can We Share?" CD







Landmine Spring už hrajou zatraceně dlouho a jeden čas jsem je docela často poslouchal, nicméně mi přijde, že v posledních letech je okolo nich nějak podezřele ticho, jen občas ho přeruší nová nahrávka. Can We Share? Je nová velká deska po třech letech a už výborné grafické zpracování, o které se tradičně postarala Jana Kudrnová, naznačuje, že se kapela ubírá pořád stejným směrem.

Hudbu LMS je asi nejvhodnější označit za indie rock nebo powerpop, moc se v těchhle pojmech nevyznám, každopádně někde vzadu pořád slyším punkové základy (hlavně díky bicím) a aspoň trochu syrovosti, které se naštěstí daří z mysli vyhánět stereotypní představu o indierockové kapele jako o partě zneuznancýh pseudointelektuálnů a pseudointelektuálek ukájejících ego pomocí hromady raritních trendy efektů vydražených na e-bay. Tady je cítit srdce a to jinde často chybí přestože je podle mě tím nejdůležitějším elementem v hudbě. A u tohodle stylu to platí dvakrát.

Na téhle kapele se mí libí, že na to nejdou nijak komplikovaně a místo přehnaných kliček stačí chytlavé kytarové melodie, jednoduché bicí a neafektovaný zpěv. Nejlépe to podle mě vynikne v sedmé skladbě nazvané „Will“. Ta roztancuje i takové morouse, suchary a dřeva jako jsem já (a to je co říct!!!!!!). Pro mě jednoznačně nejlepší skladba z celého alba. I další songy jsou dost chytlavé (třeba jedenáctá „Sky“), ale přesto se nemůžu obránit dojmu, že mi celé album splývá do jednoho celku a mimo pár okamžiků (a celé „Will“) mi po poslechu v hlavě zůstane spíš celkový zvuk alba, než jednotlivé písně, a to přestože album má jen 32 minut. Teď mě napadá, že takhle nějak by mohli znít Sunshine, kdyby se vykašlali na „psychedelické“ pasáže a image plnou retro prvků, kterou stejnak coolhunters do pár let popraví. Jo a ještě je tu jeden rozdíl: LMS jsou veselejší....

S pravdou ven: textům moc nerozumím, nebo spíš se na jejich čtení nedokážu soustředit, protože mi toho moc neříkají, nevím, co si z nich mám vzít. Zas jen ta „Will“ mi připomněla ten divnej pocit, když večer sedím doma a přijde mi, že celej den utekl a nic mi nedal. Pro mě jsou texty asi nejslabší stránka Landmine Spring, ale naštěstí u téhle hudby zas nehrajou takovou roli, člověk se soustředí spíš na tu hudbu.

Nevěděl jsem, co mám od nových LMS čekat, na jednu stranu jsem si říkal, že to bude nuda, protože v tomhle stylu je fakt těžký udělat dobrou desku, nebo lépe řečeno takovou, která by bavila mě :), na druhou stranu se mi strašně líbí výtvarné pojetí, které přímo láká k poslechu (tohle mi hodně připomíná desky Hot Water Music). Výsledek je takový, že Can We Share? je mnohem lepší, než jsem čekal, sice si tohle cédéčko asi nebudu pouštět moc často, ale vím, že občas na něj budu mít náladu, možná si pustím jen dvě tři písně a bude mi to stačit, ale i to je dobrý výsledek.

http://czechcore.cz / Šaman (CZ)




Pocity vnímání někoho jsou odrazem míry respektu, který chováme k dané osobě. Já osobně LANDMINE SPRING plně respektuji. V mých očích vždy budou svou muzikou představovat zatoulance v našich zeměpisných šířkách, svým zvukem se také jakoby oprošťují od české hudebně chudokrevné scény. Jsou kapelou, která si za mnoho let působení vysloužila obdiv nejen u nás, ale směle se představila při množství vystoupeních i v zahraničí a každému posluchači kvalitní kytarové muziky musí být jasné, proč zrovna parta ze Strakonic je chápána jako jedna z mála českých jistot naší rockové a hardcoreové scény.

Pokud očekáváte nějaké výrazné náznaky změn v hudbě LANDMINE SPRING, musím vás zklamat, kapela se obula opět do stejných bot, které jim ale skutečně padnou a výsledkem je šlapající nahrávka, která je přístupná nejen mladšímu publiku, ale každému, komu voní aroma kytarových melodických oblouznění. Pára extravagance je ihned rozfoukána svěžím energickým závanem, ale muzikanti používají dravější momenty spíše na podporu a zvýraznění parádních hitových motivů, kterých mají ve svém zásobníku opravdu nespočetně. To, co je na nich nejklamnější je právě ta jejich hitovost, se kterou můžou oslovit skutečně i posluchače zaměřené na produkci středního proudu, ale zároveň jsou kapelou, která je tolerována klidně i hardcoreovými fanoušky. Jakoby byli krůček od rádiových vysílání, ale zároveň se to zdálo jako ten nejšílenější nápad. Skladby ovšem klamou jen zdánlivě, pokud prostě hledáte chytrou a pohodovou muziku pro povzbuzení, pak vám LANDMINE SPRING budou připadat jako ta správná náplast na vaše hudební nedostatky.

Kapela klade důraz především na efekt a hudba má tak neuvěřitelný spád. Po pár posleších získáte návyk, kterého se jen tak nezbavíte. Singl „Swollen Eyes“ přímo vybízí svou hybností a bohatou melodičností k neustálému pokyvování hlavou do rytmu, ale mě nejvíce učarovala asi skladba „Yesterday“, plující na jemnější vlně s nádherně vygradovaným refrénem. Naproti tomu „Once I Saw A King“ je opět odvážné přišlápnutí pedálu a song se odehrává ve vesele rozhoupaném rytmu. „Will“ je typická hitovka, jejíž ústřední melodie se vás ne a ne pustit. Půlhodinka poslechu probíhá za takové nálady a pohody, že vás vůbec nepustí k nějakým pochybnostem a tak slabší momenty jako „Don't Look Back“ nebo „Sky“ tak nějak necháte bez povšimnutí a s napětím očekáváte co bude dál.

LANDMINE SPRING nejsou překvapivou kapelou, jsou to muzikanti, kteří se vám vkrádají do vašich přehrávačů a naznačují, že i na nové desce je možno slyšet vzrušující a přesvědčivý kytarový balzám. Rozdíl mezi originalitou chtěnou a přirozenou je obrovský a z hudby ihned slyšitelný, LANDIME SPRING naštěstí spadají do té druhé skupiny. Já mám naprosto jasno, tuhle hudbu jsem si už dávno zamiloval.

http://www.metalnation.cz / (CZ)


Přistupování k Landmine Spring není zrovna jednoznačné. Jejich dlouholeté působení na scéně, spolupráce se Samuelem a Day After, koncertování více venku než tady. Na druhou stranu „prestižní“ agentura, která jim sjednává koncerty a hudba, která nebude pro velkou část hardcorové komunity skousnutelná. Mě politická paradigmata až tolik netrápí, takže si jen vytřu sluneční brejle, sednu na předsudky a šáhnu na muziku.

Kecám. Rozpory, o nichž jsem mluvil, souvisí s dalším. Landmine Spring dělají muziku, která se u nás trefuje přesně do mezery. Příliš kvalitní a chytrá pro tuzemského posluchače mainstreamu, otevřená, svobodomyslná a popová pro scénu, ze které vychází. Jasně, je to světová muzika, kterou ocení venku coby kvalitní, nápaditý a hitový indie-rock, nevim jestli tomuhle říkat „post-hardcore“, tedy ne že by na tom záleželo. Na místě je srovnání se Sunshine, mnohá paralela. Obávám se, že spolky, které vždycky zůstanou tak nějak mezi, v případě Sunshine níže, než by sami chtěli.

U LS ale nevidím nějaké kompromisy, vyrovnaná diskografie bez posunu směrem k tzv. většinovému divákovi. Jejich songy nemají nárok na rádiové vlny, jedině Óčko s omezeným dosahem. Chystají další euro-tour, snad se jim podaří to, po čem touží Sunshine, ale to ví jen bog trhu a s tím se ještě neznám. Tady hrají méně, akce pečlivě vybírají a většinou nejsou úzce vyhraněné, tříštěný fanklub.

Na desce spolupracoval Jakub Homola, nelze tedy očekávat víceoktanové bahno, ale čistou a švihající mázu kytar, tak jest. Jejich oblíbený způsob otvíráku, intro plynule přecházející do druhé stopy. Hbité, nadupané hráčské posty, akorátní kytarové vyhrávky a důraz na rychlou energii, střídání tempa, refrény a táhlý, špinavě medový vokál, na který si vždycky musím zvykat. Dohromady je to náramná mašina, tuning pop-rock. Mažou, Sunshine slábnou a vývar je čím dál slabší, u Landmine Spring tomu tak není. Zapřisahlí asi budou preferovat počáteční etapu hrubější a neleštěnou, ale tady není žádná úlitba, křeč vlezlejch poklonkovačů.

Hity se valí jeden za druhým, skladatelská síla napřená správným směrem, všechno odsejpá. Certain načne, singlová Swollen Eyes tě nutí k opakování, Once I Saw a King je prudčí a Hunted Down případně dvoupolohová. Střídmá stopáž, nedovolující jít často ani přes tři minuty, je zcela na místě, takhle vypadá výborné odhadnutí materiálu. K tomu Šikýř ve studiu, vymalováno. Songy mají efektní, ale i efektivní drajv, naživo to bude našlehanej mazanec. U nás schází tenhle typ kapel, nemají konkurenci (za pozornost stojí The Mood, stylově ovšem trochu jinde, teskním po Pavilon M2). Není to sice můj svatý porno obrázek, ale uznávám.

http://www.diycore.net / (CZ)


12 skladeb / 32:06, Samuel Records
Moc nechybělo a čestného místa ve výběrové vitrínce se dočkala už jejich čtvrtá deska Love With Silver Spears. Jenže prvotní mámení Landmine Spring vymizelo: brzy se poztrácely všechny momenty překvapení. Titulní klipovka je i po třech letech svěžím hitem, materiál se mi ale s odstupem času začal slívat v jeden sice dobře zahraný a našlapaný, venkoncem ale vlažný a na původní nápady sporý celek.

Vývoj u Can We Share? je opačný. Prvotní rozpaky vystřídaly dojmy bujarého veselí a nadšení s přibývajícími poslechy přestalo brát konců. Ani dnes se bez uzardění sice nedá tvrdit, že by kapela kypěla převratným množstvím původní, originální invence, působí však mnohem členitěji a barevněji. Neztratila nic ze své tradované výbušnosti a v aktuálním bezmála až starosoundgardenovském výrazu působí přirozeněji než kdykoli předtím.

Vrcholem desky je pilotní singlovka a v repertoáru zabijáckým riffem, strukturou a latentní melodikou ojedinělá skladba Swollen Eyes. Za jiný konec to bere jemnější a vyefektovaná Yesterday s čitelnými a už napoprvé půvabnými vyhrávkami. Zpět do laufu vrací následující Once I Saw A King s upovídanou extrovertní basou, pro kapelu až nezvykle veselá a skočná. Slabším momentem je naopak tuctovější trojka Don't Look Back, vycházející oslím můstkem z výraznější Certain, aniž by se od ní ale výrazněji lišila.

Stejně intenzivní jako dynamické instrumentální Intro je i zklidnění druhé poloviny desky. Will drancuje líbivými melodiemi s bezmála sunshineovským odérem, rozverná a relaxačními riffy naplněná Hunted Down potěší milými perkusemi, s Many Thanks se vrací uřvaná exploze, z The Tree vyrůstají bezmála postrockové větve a vibrující Sky deska dobíhá... v konečné rozvolnění výtečné Can We Share? Ve finále máte pocit, že jste těch 30 minut prožili smysluplně a v reálném čase. Žádná nuda, žádný přebytečný spěch, ale pulsující, vzrušující bytí.

Landmine Spring na své nové desce rozevírají nůžky k zastřižení kníru nejen mladým a otevřeným posluchačům, ale i všem vyhořelým odsudkářům. Nepostrádají duchovní rozměr, nechybí jim nasazení a muzikantský kumšt. Jitří mysl, podporují vnímání, resetují nouzový přepracovanostní režim a dobíjí.

80 %

freemusic.cz / (CZ)