- RECENZE/REVIEWS -





Choroba Mysli – hudebně politický zin Říjen 2006 ZIN

Kvalitních zinů je opravdu málo! Ještě se nám to trochu omezí, pokud budeme mluvit o těch, které jsou občasníky s jistou pravidelností a vyšlo jich více jak jedno číslo. Budou nám pak nejspíš stačit prsty jedné ruky, abychom je spočítali. Do nelehké práce se před několika lety pustili dva sympatičtí chlapíci z Písku. Klobouk dolů, vydrželi - drží a díky tomu vyšlo naprosto nové číslo výborného píseckého (ano jih opět útočí) zinu Choroba Mysli. Ještě voní tiskařskou barvou a termín ve kterém vychází je jako načasovaný pro to, abychom si kvalitní četbou zkrátili dny než vyjde nová Hluboká Orba (bude venku co nevidět).

Choroba Mysli je hudebně politický občasník. Od prvního čísla vychází profesionálním tiskem, s kvalitní sazbou a tiskem z dílny BlackSign. Nové číslo pokračuje ve vysoce nasazené laťce a posouvá ji opět o kousek dál. Jak podnadpis napovídá zin se zaměřuje na témata hudebně politická. Přečíst si můžeme kromě anarchistických úvah a politických zamyšlení také rozhovory s hudebními skupinami, zajímavé články na různá témata a samozřejmě recenze na nosiče (hudební i čtivo).

Čas letí a písecká parta lidi, kteří mají rádi hardcore, grind, punk … mají to štěstí, že se mezi nimi najde někdo, kdo sedí nad strojem a snaží se zachytit okamžiky, kterými zde procházíme. Aktuální číslo je věnované písecké lokální scéně a podle toho vypadá její zaměření. Můžeme si přečíst obsáhlé rozhovory s LAHAR, GREX, Firewalk With Me a Posledním přáním mrtvého humanisty. SVINĚ! z Vodňan jdou s píseckou scénou ruku v ruce a ve veselém rozhovoru se dozvíme i takové detaily, že zde hrající kytarista je čtyřiadvacetiletý učitel s osmadvaceticentimetrovým chodidlem :). Článek Písek Or Rot je dnes již skoro vzpomínkou na naše oblíbené koncertní místo PALUBU, kde probíhá – proběhla, spousta výborných koncertů. Posledním rozhovorem je povídání se Samuel Records a podrobně rozpracované psaní téma “Utopie, Anarchie & Svoboda v literatuře“. Navíc výborná grafika, zpracování a jak jsem zmínil výše klasické recenze na hudební nosiče i literaturu.

Jak dlouho vydrží tento nebo jiné ziny? Jak dlouho vydržíme my všichni dělat věci na koleně? Záleží to na nás všech! Pokud máte zájem podpořit Chorobu Mysli a navíc si užít u výborného časopisu, máte možnost si ho objednat za výrobní náklady 40,-Kč přímo u tvůrců nebo u Samuel Records.(S)
Choroby Mysli email
Samuel Records email

[29.11.2006]



Echo Is Your Love „Humansize“ digipackCD/LP (Sabotage Records)

„Humansize“ je čtvrtým albem finských Echo Is Your Love, které licenčně (se svolením If Society Records) vyšlo jako jedna z novinek na německém vydavatelství Sabotage Records z Brém. Melodické skladby, krásný dívčí hlas, výborné texty, pohlazení i nakopnutí – taková je tato jedenácti skladbová deska, která zajisté potěší všechny příznivce klidné inteligentní muziky. Mám velice rád spolupráci mezi styly, spolupráci tvrdších kapel se zdánlivě pomalejšími. O toto propojení hlučnějších (Herodishonest) s klidnějšími (Echo Is Your Love) se postaral frontman Herodishonest: sympatické brýle, podle nichž ho nemůžeme přehlédnout, zůstaly, pouze vyměnil mikrofon za bassu.

Atmosférické písničky Echo Is Your Love mají mnoho podob, stejně jako podzimní počasí. Na jednom prostoru se setkáváme s množstvím rozdílných nálad, které často kontrastují, a přece jdou neodmyslitelně ruku v ruce. Jsou klidné i nervní, útočné i hravé. Hudebně se pohybují na hranici emocore, post hc, indie a rockové hudby. Mezi jednotlivými styly zdárně balancují, využívají z nich vše potřebné k požadovanému vyjádření. Jistá nervozita i klid z nahrávky vyzařují především díky dívčímu zpěvu. Ten zvládá mnoho poloh, stará se o pestrost a ve spojení s mužským zpěvem, o který jsou některé skladby obohaceny, vyznívá úžasně – vyzdvihuje náladovost a navíc je krásný!

Skladby se nás snaží oslovit; ti, co je napsali, jako by v nich zanechali část sebe, hudebně i textově. Důraz je kladen na celkovou atmosféru. Ta velice zdařile graduje a vtahuje nás do všech svých okamžiků. Nejlépe tuhle kapelu doceníte doma v klidu nebo ve sluchátkách svého discmana. S hudbou i texty velice vhodně koresponduje pěkně udělaný minimalistický obal CD a LP.

Mnoho skupin se snaží hrát pomalu, ještě víc se jich snaží hrát rychle. Pokud ale zůstane jen u chladného, byť mnohdy dobře technicky zvládnutého přednesu, tak mi v tom něco chybí a bývá to nuda. Echo Is Your Love nechávají své skladby proniknout posluchačům přímo pod kůži a zní dostatečně věrohodně i upřímně. Textová stránka vypovídá zdánlivě o běžných věcech z našich životů, přesto však nepostrádá hloubku a texty nám otevírají dveře k novým obzorům.

Echo Is Your Love jsou ozvěnou vlastních pocitů, životů a nálad. Možná se v nich najdete i Vy sami. Echo Is My Love … (S)
Sabotage Records
Echo Is Your Love

[28.11.2006]



Flowers For Whores „When Gods Fight For A Flag“ 7“EP (Damage Done Records)

Flowers For Whores je poměrně mladá pražská skupina. „Mladá“ dobou působení ve „scéně“, nicméně však složená z ostřílených hráčů. První informace o její vzniku se ke mně dostala od Ivana (Dussander, Kevorkian), tuším před rokem. „Frontman“ kapely není nikdo jiný než sám velký Ivan a jeho tlapy opět třímají mikrofon. Pouhá tato informace by mohla být dostatečným lákadlem a zárukou, že se bude jednat o projekt hodný pozornosti. Dalšími členy jsou známé tváře z Ambrosie - Kevorkian a slovenský mafioso Mr.Mikita (Abhorrence). Již tenkrát mi zvědavost nedala a pomohl jsem jim s píseckou crew s jedním z prvních koncertů. Od začátku jejich vystoupení mi bylo jasné, že moje očekávání bylo vrchovatě naplněno. Před sebou jsem měl jistou a suverénní skupinu, která se odrazila od zkušeností nabytých v předchozích kapelách a pustila se s vervou sobě vlastní do nového projektu. Jen málokdo tenkrát věřil, že tahle sestava toho za sebou zatím moc nemá.

Rok utekl velice rychle a po jejich prvním „mega“ dlouhém evropském turné se ke mně dostal, stále ještě teplý, debutní singl „When Gods Fight For A Flag“. Jsem nadšen a chvilku poté, co přenoska zapadne do drážek vinylu, mnou projíždí stejné mrazení, jako když jsem je živě viděl poprvé - vlastně jako když je vidím pokaždé. Ve velice pěkném decentně laděném přebalu z dílny Mr.Bourka, je dvouskladbový 7“EP. Skladby „A Game On Shells“ a „Head In The Clouds“ nás smetou od samého začátku. Pokud znáte kapely, ve kterých členové působili, bude Vám nejspíš jasné, kam Flowers For Whores hudebně směřují. Jasně, modří už vědí: metal hardcore je ta správná odpověď! Skupina je složená z fajn chlapíků, Ivan je kus chlapa s obrovským srdcem - a část z toho se odráží také v jejich hudbě. Svou neúnavnou prací, energií a nadšením vdechují tomuto zdánlivě chladnému stylu něco ze sebe a na výsledku je to opravdu znát! Mám podobný pocit, jako když si po letech vezmu do rukou desky Dussander a Kevorkian, něco tam je a pocítit to v nové podobě je moc fajn! Sečteno a podtrženo, čekej kvalitně zahraný metalický hardcore. Není to Helloween, ale šlape to jako výborně promazaný stroj. Opravdu brutální atmosféru dodává Ivanův hrubý hlas, který jako by se nad muzikou lehce vznášel. V „A Game On Shells“ mě naprosto dostávají kratičké pasáže, ve kterých jako kdybych zaslechl As Friends Rust. Nápady, kytary a občasná sóla, parádní bicí, bassa, zpěv a výborný zvuk z toho dělají běžící celek, ve kterém se o sebe jednotliví členové mohou opřít. Druhá strana je odstartovaná hrubým hlasem a plynule navazuje na tu předchozí. Opět souhra všech, mašina jede dál! Podpořena je kytarovými vyhrávkami, vynikajícím řevem, parádními valivými bicími, bassou, inspirujícími texty a tvoří jedinečný celek!

Flowers For Whores odvedli velký kus poctivé práce a „When Gods Fight For A Flag“ je sympatickým počinem i potřebným singlem zároveň. Abych nezapomněl, deska je dalším titulem na Ivanovo vydavatelství Damage Done Records. Vyšla v nákladu 250 kusů, tak ji nepropásněte! (S)
Damage Done Records
Flowers For Whores

[24.11.2006]



The Airbags „Broken Symphony“ CD (Next Page Records)

The Airbags nastínili svůj styl a směr, kterým hodlají jít, na CD singlu „For All Of You Who Hold The Fire“. Opět po roce o sobě dává tato sympatická pražská skupina vědět dlouhohrajícím albem „Broken Symphony“. Velice zdařilým debutem nasadili laťku hodně vysoko a nová deska na něj hudebně zcela plynule navazuje. V mezidobí došlo u kapely ke změnám v sestavě, ale na kvalitě nové desky se to naprosto neprojevilo. Působí naopak jistě a sehraně.

The Airbags by možná mohli být přirovnáváni k tolik populárním „patkovým a make-upovým“ melodickým kapelám, kterých je nespočet a v jejichž jménech se ani nevyznám, protože na mě působí jako trendová záležitost (pro přesnost - narážím na nové kapely kolem Victory Records). Podobnost k Taking Back Sunday, Jimmy Eat World či The Donots je určitě také nepřehlédnutelná. Hudebním potenciálem jsou na tom podobně nebo stejně, avšak velkým plusem The Airbags je jejich přesvědčivost a naléhavost. V jejich hudbě je cítit vyzrálost, snad i proto mají jejich skladby svou atmosféru, srdce a nepůsobí díky tomu levně nebo kýčovitě. Zařadil bych je raději mezi kapely, jakými byli nebo jsou All, Sense Field nebo Polen. Přirovnání uvádím spíše z nostalgie, protože novodobý přerod emo a pop-punkové scény do rockovější podoby je mi stále vzdálenější. To je ale věc názoru a hlavně vývoje, který tady je, a diskutovat o něm by bylo asi zbytečné.

„Broken Symphony“ obsahuje jedenáct skladeb. Kdybych řekl, že je album složeno z hitovek, myslel bych to spíše negativně. Každý hit se oposlouchá - zde ale nacházíme vyzrálé skladby, které na ploše alba tvoří jeho atmosféru. Poslechem do sebe velice pěkně zapadají a ucelenost, jakou působí, má své kouzlo. Díky promyšlenosti nepostrádají písničky svou tajemnost a je v nich dostatečný prostor vytvořit si při poslechu svůj vlastní názor, nejsou nám vnuceny prvoplánové melodie od samého začátku. Důraz je kladen na „písničku“, kde jsou dohromady sloučeny „punkové“ kořeny s rockovým podáním. Album se nese v klidnějším tempu a The Airbags se nebojí zpomalit na téměř „ploužákovou“ „Ocean View“ nebo ležérní, pianem podbarvenou, „Belief I Seek“, ve které vynikne zpěv. Aniž bych chtěl dávat do pozadí kytaru, bassu nebo bicí, musím vyzdvihnout výborný hlas zpěváka Mika. V některých skladbách se setkáme se samply a pianem, které díky střídmému použití vyznívají opravdu dobře!

To, že zde nejsou „hitovky“, jsem uvedl záměrně. Myslím, že album je nutné posuzovat jako celek a ten zní skutečně dobře! Každá skladba na albu připravuje částečně náladu pro tu další a spolupráce mezi nimi mě doopravdy baví. Některé momenty uslyšíte dříve, jiné později. Silnou skladbu „The Smile Company“ ale nejspíš oceníte již po prvním poslechu.

Díky propracovanosti, výbornému zvuku, obalu a celkové náladě vůbec je „Broken Symphony“ ve svém stylu výborné album. (S)
The Airbags

[22.11.2006]



Ucházím “Geprüft vole“ CD (Bidinger v zenitu records)

Každý vyhraněný „konzument“ hudby někdy přistupuje k ostatním stylům s nedůvěrou. Určitě to platí obecně, nejen pro punk či hardcore. Zajímavé desky nebo skupiny si občas prostě nevšimneme, i když ji máme přímo před sebou - oči máme zakryté páskou svého hudebního stylu. Nejednou jsem přešel název kapely na letáku nebo desku v distru. Když se potom ke mně ta nebo ona skupina různými klikatými cestami dostala, vždycky jsem byl rád, že ji mohu docenit alespoň zpětně. Ucházím je prachatická skupina hrající již spoustu let a celou tu dobu jsem se s nimi úspěšně míjel. Jsou ze stejného města jako GRIDE a spojuje je i Pája hrající v obou kapelách. Pokud jste se s nimi podobně jako já zatím nesetkali, možná máte GRIDE / LAHAR „Tribut jihočeským hardcore-punk kapelám“ a zde můžete slyšet předělávku Ucházím v podání GRIDE.
Ucházím se na svém CD “Geprüft vole“ prezentují jedenácti skladbami, které jsou mixem hrubého punku, hardcore, alternativy se spoustou vlivů a směrů. Skladby jsou podané s čistou upřímností, nezabalené do žádných pozlátek. Výborné básnické texty nás svou atmosférou zatlačí spíše do undergroundových vod než k novodobějším trendům nebo klasické představě o punku. Textová stránka je směsicí satirických textů zachycujících život kolem nás mnohdy až „krylovským“ způsobem. Vyvolávají pocit stísněnosti a korespondují s hudbou. Čeho si cením především, je vlastní tvář skupiny, osobitost - a ta se odráží i na tomto albu. Naprosto necítím snahu o „zalíbení se“! Kluci hrají to, co cítí, a je na každém posluchači, jak si to srovná v hlavě. Nemohu říct, že by se mi líbilo všechno bez výjimky, ale nápady, texty, atmosféra… Prostě po několikátém poslechu se v tom nacházím. Ze záporů se staly klady, pozpěvuji si a lhal bych, kdybych neřekl, že mě některé texty donutily se zamyslet. Díky syrovosti a autentičnosti cítím v jejich hudbě klasický „předrevoluční“ punk. Ovlivněný je hardcore, metalem a zároveň Už jsme doma či Psími vojáky. Je zajímavým mixem, který se však v naší „scéně“ zrovna neuchytil.

V Čechách by se dali Ucházím zařadit na čestné místo vedle Zeměžluče, Inoxia Corpora, Co-Ca a zajisté také Dezinfekce: mezi kapely s vlastní tváří, jež dokážou poukazovat i na věci, které nepříliš lahodí uchu těch, o nichž se mluví, a nebojí se zamířit ani do vlastních řad. A to je nadmíru osvěžující. (S)
Ucházím

[21.11.2006]



Rabies vs. Grex “split” 7”EP (Korek Records + více labelů)

Jih Čech opět útočí! Jak jinak než rychle, krátce a hlasitě. Ve spolupráci spousty D.I.Y. vydavatelů vyšel společný singl Rabies z vltavotýnska (pro neznalé oblast mezi Týnem nad Vltavou a Neznašovem) a Grex z Písku. Obě skupiny spojuje stejná oblast a snad i to, že se všichni potkáváme na koncertech na písecké Palubě. Atmosféra porozumění, a svým způsobem i sounáležitosti, je cítit od prvního okamžiku. Jsem opravdu rád, že další dvě výborné skupiny ze stejné oblasti mají společný počin a doufám, že to bude pokračovat i dál.

Rabies nejsou žádnými nováčky. Informace, že hrají, myslím, skoro deset let bude pro mnohé novinkou. Je to ale opravdu tak. Před léty začali hrát noisecore a současná podoba jejich tvorby je, řekl bych, naprosto někde jinde. Na svém kontě mají několik společných vinylových splitů a kazetových nahrávek, které vyšli ve spolupráci spousty českých i zahraničních D.I.Y. labelů. Singly s Den Za Dnem, Čad, Distrubance Project a nyní s Grex postupně zachycují jejich vývoj. Nemizící nadšení a zapálení pro věc je doplněno větší vyhraností a stále lepšími živými vystoupeními. Tohle dvou-bassové combo je pěkně rozjeté. Na desce se prezentují osmi skladbami na pomezí extrémního hardcore/fastcore zahraného s punkovým nasazením a vynikajícím SYKYho ječákem. Zdánlivě šedé texty z našich šedých dní realisticky zachycují jejich skutečnou podobu. Až jednou tahle parta vyrazí do lepšího studia, myslím, že se dočkáme výborné nahrávky ve fast duchu! Já říkám, již teď super! Díky a těším se na další pokračování, hoši!

Grex je písecká parta, která se ve své tvorbě nechala inspirovat slovem grindcore a spolky jakými jsou Entrails Massacre, Cyness, Needful Things a hlavně Nasum. Složení se oproti jejich kazetovému debut splitu s noise coristy Poslední přání mrtvého humanisty (Impregnate Noise Laboratories) pozměnilo. Z dvou zpěvů zůstal jen jeden. Ani to jim ale neubralo na extrémnosti. Hrubý grindcore válec, který má všechno, co mít má, s propracovanými texty a až s lehce básnickými obraty. Grex jsou skupinou, která po celkem krátké době nahrála materiál, který by mohl směle konkurovat zaběhnutým jménům u nás i v zahraničí. Měl jsem možnost slyšet nové skladby v jejich zkušebně a tuším, že se máme na co těšit.

Deska vyšla v nákladu 555 kusů. Pokud extrémnější podobu české scény sledujete, nejspíš již desku máte doma. V opačném případě to zkuste napravit. Máme zde dvě kvalitní skupiny, které nám stále dávají vědět, že D.I.Y. existuje a věci lze dělat po svém, na koleně, ale také v profi kvalitě. EP pouštějte hodně hlasitě a nezapomeňte, že tohle je D.I.Y. not EMI. (S)
Rabies

[13.11.2006]



Leech „Ten Black Hymns“ CD-R (Self Produced)

Balón pojmenovaný Viktoria se odlepil od země. Opět a znovu se vracím do dětských let, kdy jsem dramaticky prožíval každý okamžik se Dr.Samuelem Fergusonem, jeho sluhou Joem Vilsonem – bezmezně zapáleným do každého pánova vynálezu a skotským společníkem Richardem Kennedy. Znalí již vědí, že mluvím o knížce Pět neděl v balóně od J.Verna. Ty knížky nám dovolují zapomenout na všední dny, možná i realitu.

V době, kdy jsem se s nimi seznamoval nebo se k nim již poněkolikáté vracel, jsem také na svém walkmanu (v té době Tesla) objevoval kouzla „tvrdé“ muziky. Všechny porůznu nahrané pásky s Iron Maiden, Accept, Helloween, Metallica, AC/DC pro mně v té době měly obrovské kouzlo a upínal jsem k nim svoji pozornost (možná podobně jako k hrdinům „verneovek“). A ani nevím, proč mi vlastně metalománie zase tak moc k srdci nepřirostla!

Čert to vem, vzducholoď se odlepila od země. Doktor kontroluje změny tlakoměru a ostatní z výšky sledují zmenšující se pevninu … Po nepříliš dobrém dni, naštvaný, že mi ujel vlak a díky neschopnosti pološíleného řidiče autobusu, se s nimi také vznáším. Zapínám discmana a pouštím promo amerických Leech. Proč psát o verneovkách, starém metalu a tomhle promu? Protože všechny tři věci jsou naprosto úžasné! Geniální partu Leech jsem objevil zcela náhodou díky zpropadenému myspace. Omotali si mne kolem prstu a nedá mi to o nich nenapsat. Nahrávka vyšla bohužel pouze jen jako demo CD-R.

Leech atmosféru by nejlépe navodil ranní rozbřesk společně s částí textu na jejich www. Takže představte si ráno, kdy se pijavice /Leech/ vytřela z rozkládající se pustiny, která bývala krásná, kvetoucí obraz Salemu, neovlivněna zasněženými vrcholky hor nebo satanistickými představami, ale místo toho ekologickou devastací, anti-modernismem, a neutěšenou monotónní každodenní dřinou světa, který usychá ignorací, korupcí a chamtivostí. Slunce má již svou sílu, vysušuje rosu a přesto tu stále je - mlhavá atmosféra. Přesně v téhle chvíli Leech zapínají své aparáty a tlačí do nás skladby magicky pojmenované Hymn 1, 2, … . Tajemné názvy, metalové nasazení s pachem smrti a křikem pána temnot. Šílené, úžasné. Kašlat na trendy!!! Leech hrají metal s velkým množstvím vlivů takovým stylem, že zní naprosto jinak, podaný osobitě a s jistotou. Nejsem znalec všech odnoží, určitě uslyšíte prvky heavy, dark, black, doom, trash, podané neprvoplánově a hrdě. Atmosférické skladby jsou podbarvené i vyzdvižené více než skvělými táhlými murmur ječákovými zpěvy. Najdete místa přirovnatelná k Destroyer 666, snad i Toxic Holocaust.

Leech jsou u Hymn 5 a již teď vím, že ví, jak na to. Cítím z nich silnou osobitost a odhodlání dělat věci po svém, ať se to někomu líbí nebo nelibí. Jedna skladba je čistě instrumentální a sjíždění prstů po pražcích působí až mrazivě. Možná tohle promo někde vyjde, třeba nevyjde, možná nás za pár let Leech položí na kolena, možná za pár let hrát nebudou! Tak či onak, zkuste teď, pokud máte odvahu, otevřít dveře do jejich království.

„Voláme Zemi, naši planetu - domov – s jejími nádhernými hloubkami a stoupajícími výšinami, se svou živelností a hojností žití, společně žádáme, aby náš učila a ukázala cestu.

Voláme hory, vodopády Olympské, hluboké zelené kotliny a louky s divokými květy, se sněhem, který neroztaje, vrcholky intenzivního ticha. Žádáme, aby nás učili a ukázali nám cestu.

Voláme vodu, která rámuje Zemi, od horizontu k horizontu, plyne našimi řekami a bystřinami, voda, která padá na naše zahrady a pole. Žádáme, aby nás učila a ukázala nám cestu.

Voláme zemi, která plodí naše pokrmy, výživná hlína, úrodná pole, hojné zahrady a sady. A žádáme je, aby nás učili a ukázali cestu.

Voláme les, skvělé stromy sahající k nebi, se zemí v kořenech a nebem ve větvoví. Jedle a borovice a cedr a dub. A my je prosíme, aby nás učili a ukázali nám cestu.

Voláme tvory z polí, lesů a moří, naše bratry a sestry, vlka a jelena, orla a holubici, obrovskou velrybu a delfína, krásnou orku a lososa, kteří sdílí s námi náš Severozápad. A žádáme je, aby nás učili a ukázali cestu.

Voláme ty, kteří žili na téhle Zemi, naše předky a kamarády, kteří chtěli to nejlepší pro budoucí generace. Voláme ty, kteří žili naše životy a s díky je žádáme, aby náš učili a ukázali cestu.

A konečně žádáme vše, co pro nás je posvátné, přítomnost a sílu velkého ducha lásky a pravdy, kteří plynou skrze vesmír, aby stáli při nás a učili nás a ukázali nám naši cestu …“

Šílené! Úžasné! (S/překlad J)
Leech

[09.11.2006]



The Versus Project „s/t“ MCD (Damage Done Records)

Bylo by nejspíš zbytečné představovat sympatické vydavatelství Damage Done records, vedené Tomášem alias Ivanem (Dussander, Kevorkian, Flowers for Whores). Do povědomí se dostalo vinylovou verzí debutní desky crustových démonů Guided Cradle. Za poměrně krátkou dobou své existence na sebe D.D.R. stačil nejen upozornit, ale také si vytvořit svou vlastní tvář. Je znát, že Ivan prošel spoustu věcí! Zkušenosti a léta prožitá v hardcore / metalu se odráží v jistotě, s jakou label profiluje. Nové CD na Damage Done vychází ve spolupráci s The Audacious Art Experiment (sympatický anglický label, který mne zaujal vynikajícím splitem JINN vs. Army Of Flying Robots). Obě vydavatelství nám díky předchozím titulům slibují, že novinka bude minimálně zajímavým počinem.

Novými tvářemi jsou The Versus Project z Leedsu v Anglii. Podle názvu nečekám nic konkrétního, snad že podle Ivanových slov to zní jako hardcorovější odpověď na Darkest Hour. V sestavě najdete ex. členy THE LAST CHANCE a současné hráče WALK THE PLANK, THE RISE a COVER UP. Po vložení CD do přehrávače a krátkém úvodu jsem nemilosrdně rozrušen metal hardcorem nebo hardcore metalem, chcete-li. Nepřináší nejspíš žádný nový trend, ale zároveň o nich nejde říct, že jsou další tuctovou hardcore kapelou, která se stylově připodobňuje ostatním metal/hardcore trendům. Během intra a šesti skladeb, nesoucích se ve středním tempu, zaujmou nápady, technicky i zvukem. Jednotliví členové se vzájemně výborně doplňují. Instrumentální dovednost a nápaditost skladeb nám při poslechu dávají dostatečné množství prostoru na to, aby zaujali a ukázali nám přesně to, co oni sami chtějí. Výborné kytary znějí přesně tak, jak by znít měly a zručné prsty kytaristů přinášejí melodické i hrubější pasáže, kde se nezapomíná na sóla. Výborné bicí se mi zamlouvají hlavně ve druhé skladbě „Focus Or Fall“. Atmosférou, celkovým spojením s kytarovou stěnou i přidušeným hrubým vokálem navozují obraz Cynes hrajících metal hardcore. Je to lehce bizardní představa. Podobnost cítím díky intenzitě, náladě a snad i zpěvákovo hlasu. Jinak se drží ve vodách, které jsou jim blízké a nekomplikují poslech přeskakováním mezi styly. Skladby jsou dobře složené a mají svou „osnovu“. Proto nám již po několikátém poslechu zůstanou v paměti střípky, od kterých se při tom dalším odráží další, doposud ukryté, části.

Ať hardcore s metal vlivy poslouchám nebo neposlouchám, kapela mně tím, co hraje, zaujala a zůstal ve mně dojem. Dokreslí se dalším a dalším posloucháním, ale já již teď tuším, že uvnitř je něco, co stojí za to prozkoumat. Celkově velice dobrý dojem mám z textů i decentně navrženého obalu. Svou jednoduchostí zaujme, ale zároveň neodvádí naši pozornost od hudby a textů.

Ivan a AAE Records sáhli na kapelu jejich srdcím blízkou a nebyl to podle mne zásah vedle. The Versus Project jsou kapelou, o které bychom mohli ještě slyšet a mohla by si najít své posluchače nejen v řadách tough guys. (S)
The Versus Project
Damage Done Records

[01.11.2006]



Short Fuse „Fruitless Efforts“ 7“EP (Assault Records)

Short Fuse jsou poměrně nová kapela z německého Münsteru. Za mikrofonem najdeš Seba z rozpadlých Highscore. Poznámku nepíšu pro sběrače známých jmen, chci říct, že pokud jsi měl tuhle kapelu rád kvůli zpěvu, nebudeš zklamaný ani v tomto případě. Od jejich první demo nahrávky neuteklo příliš mnoho času. Se zvukem, skladbou skladeb, syrovostí, texty se hodně přiblížili odkazu kapel ranných 80tých let, lehce okořeněných old school hardcorem. Letošní rok byl pro kapelu úspěšný. Vyšlo jim debutní album a mají za sebou turné po Americe. Pro mnoho kapel vrcholy, Short Fuse však na vavřínech nespí! Poměrně čerstvé novinky odsouvají dozadu a útočí na nás novým singlem „Fruitless Efforts“ - opět pod křídly Assault records.

Mohlo by to vypadat jako využití úspěchu a vydávání zbytkového materiálu. Obavy se ale po poslechu ukazují jako naprosto liché. Čtyři nové skladby volně navazují na poslední drážku debutu a ženou se dál tempem rozzuřeného psa. Neubylo vzteku a agresivity, zároveň přibyla rozvaha s jakou jsou skladby napsány. Propracovaná je i nahrávka. Nástroje znějí čistěji, přestože je zachován hrubý zvuk, který vyzdvihuje specifický Sebův zpěv. Ten je opět přesně takový jaký být – tj. plný vzteku! Hrubě na nás řve slova z obyčejných dní. Texty opět postrádají optimismus a dávají nám jistotu, že vztek všedního dne není jen špatným snem jednoho člověka.

Short Fuse musíte buď milovat nebo nenávidět. Ať tak nebo tak, působí jistě a to co kapela chce říct, vykřikuje přímo a můžeme jim to věřit. Název singlu je totožný s názvem poslední skladby. I kdyby zde byla jen ona, mělo by cenu si desku pořídit. „Fruitless Efforts“ uslyšíte ještě dlouho po vyskočení přenosky ve Vašich hlavách. „… tired of being firendly, tired of looking nice, tired of seeing you, covered with smile, tired of thinking, tired of getting along, tired of loking for answer … identity i can´t find … Fruitless Efforts …“.

Výborný počin, výborná kapela. (S)
Short Fuse
Short Fuse myspace

[04.10.2006]



NEEDFUL THINGS "Dead Point" CD (Khaaranus production)

Pardubičtí Needful Things si mohou pod svůj název hrdě napsat „grindcore“, stejně jako to dělají jejich němečtí kolegové CYNESS. Kapela vznikla někdy v roce 1995 a od té doby před sebou žene grindcore válec hrubě a nesmlouvavě - spousta split-singlů, účasti na různých kompilacích a koncerty v různých zemích. To vše jim bylo vodítkem k tomu, aby po letech a ve vynikající formě nahráli své první dlouhohrající album. Svůj styl vypracovali k dokonalosti a nebudu snad daleko od pravdy, když je označím jako nejlepší českou grindovou skupinu… … protože albem „Dead Point“ to potvrzují.

Obsahuje 14 vlastních skladeb a cover Napalm Death. Po zmáčknutí „play“ se do vás od prvních tónů vyvalí vlna hrubého zvuku. Malé grindtro na rozkoukání by nebylo od věci, ale na to zapomeňte! Pokud chcete poslouchat tenhle styl, musíte být na bolest zvyklí! Bez varování do vás NEEDFUL THINGS napálí hrubý, těžkotonážní nátěr již od první skladby. Optimismus a naděje jdou stranou, vítězí bolest, která plave v realitě běžného dne. Hodně se mi líbí hrubost a autentičnost, s jakou jsou skladby podané. Není tu snaha zalíbit se. Dostaneme náraz přímo do hlavy. Přebrat si to musíme sami. Ostatně jako v životě. Tahle parta je výborná živě a část té atmosféry se jim povedla zaznamenat i ve studiu. Dvě kytary, bassa a strojové bicí Mr.„Hrocha“ tvoří precizní celek. Vyzvednutý je hrubým chaotickým vokálem, v několika skladbách doplněný úžasným ječákem Zdíši z Lycantrophy. NEEDFUL THINGS mají blízko ke klasikám jakými jsou Napalm Death, Cyness, Entrails Massacre, Nasum. Vytvořili si svou hrubou grindovou tvář, která jde ruku v ruce s tou punkovou.

CD verze je už nějaký čas venku. Ve spolupráci Psychotherapy, Out Of No Control, Nightmare a Tower Violence labelů vyšlo „Dead Point“ také jako vinyl. Grind On! (S)
Needful Things

[13.09.2006]



Rest Of My Life „Transition“ CDep (Dead Letter Records)

To pěti-skladbové CDep je novým startem pro Rest Of My Life z Norska. Po pěti letech existence si prošli změnou sestavy i stylu. Vychází po debutním albu, který si kapela vydala vlastním nákladem a vydavatelsky ho zaštítily norské labely Dead Letter Records s How Is Annie Records. „Transition“ je mým prvním setkáním s nimi. Nemohu posoudit, jaké bylo jejich debutové album, ale cítím, že baladickými skladbami se nám nesnaží naprosto nic vnutit …

Hudba Rest Of My Life je emotivní mix post hardcore, rocku a novodobých „emo rockových spolků“. Pro přirovnání si představ, že Atreyu nebo Thursday hrají emocore švédského střihu. Jistá podobnost je i s January Star, jen s tím rozdílem, že ti působí o poznání věrohodněji. Nahrávka má výborný zvuk, skladby mají jistou atmosféru, ale chybí zde jedna velice podstatná věc a tou je osobitost a autentičnost. Zní tak dokonalým moderním zvukem - dá se říct skoro až sterilním - že z toho plyne problém, který s touto nahrávkou mám. Jejich výkon na mně působí naprosto stejně jako nahrávka - chladně a neosobně. Naprosto uhlazené bez osobních emocí. Skladby jsou zajímavé, ale ztratí se v čase, kdy je posloucháme. Pouštíte-li si muziku nebo rádio jako kulisu a pracujete-li přitom, Rest Of My Life nejspíš oceníte. Možná teď působím dojmem „Uncle Critic“, jak zpívají ALL na svém albu „Pummel“, ale asi jsem čekal něco jiného. „Transition“ ve mně nezanechalo naprosto žádný dojem, což může být i mým rozpoložením. Pokud máš rád všechny ty spolky nosící patku a nezbytnou kravatu, tak se nenech odradit a zkus to … (S)
Dead Letter Records
Rest Of My Life
How Is Annie Records

[23.08.2006]



v/a Euro Thrash Retribution digipackCD (625 Trashcore)

Po nekonečných třech letech příprav vyšel na 625 Production další „barbaric trash“ výběr. Dlouho očekávané pokračování, volně navazuje na předchozí díly. Max/625 na něm začal pracovat po What Happens Next? evropském turné v roce 2003, s původním plánem vydat ho jako 7“EP. Kvůli množství materiálu, které se sešlo, je ale nosičem CD, mimochodem s povedeným digipack obalem. Hlavním motivem je obrázek vojáků, vyvěšujících na konci druhé světové války vítěznou vlajku nad padlým Berlínem. Určitě si ho budete pamatovat z učebnic dějepisu. Netušil jsem ale, že na vlajce byly „sympatické hlavy“ z loga 625 Production :). Možná jsem nedával pozor!

Ti, co extrémnější hardcore/punk sledují, mají zajisté o „barbaric trash“ sériích přehled. Stačila by pak jen informace, že vyšlo další pokračování. Sedmý díl zachycuje opět extremnější odnože hardcore a jak je z názvu zřejmé – z evropské scény. Většina z fastcore, trash, old school, extreme hardcore a grindcore spolků, odehrála společné koncerty s WHN? na jejich evropských koncertech. Rovnice je zcela jasná, necelých 45 minut = 48 skladeb = „Euro Thrash Retribution“. Skupin je zde spousta a popisováním každé z nich bychom se mohli ztratit ve zbytečných podrobnostech. Od začátku do konce hrají všechny zúčastněné spolky naplno a nepoleví na vteřinu. Play Fast Or Don´t! platí stále, vycítíte to určitě sami. Závodů v rychlosti se zúčastnili: Bizarre X, Burn All Flags, Cinder, Choice Of My Own, Destroyer, DisYouth Army, Dissoap, Earth Today, FxPxOx, Infanticide, John Deere, Knifed, Lets Grow, Mihoen, Mustang Project, Panaceja, Poiting Finger, Second Thought, Step On It, Tekken, Violent Pacification. Čechy a Slovensko zastupují See You In Hell, Lahar, S.I.K.A. a Flame Still Burns. Poslechnout celek najednou je solidní nátěr, který Vám pořádně pročistí hlavu. Přesto – nebo právě proto - to od Bizarre X do posledních Violent Pacification uteklo neuvěřitelně rychle. Díky preciznímu poskládání na sebe všechny skladby navazují a tvoří zajímavý celek. Cítím únavu, ale podvědomě mačkám „play“ znovu!

Nenajdeme zde zajisté všechny rychlé kapely, které na evropské scéně působí. Zachyceno je jen určité období a dát vše dohromady, aby celek dával smysl, musel být lehký i těžký úkol. Přes velké množství stylů, skupin, postojů je tady jedna věc, která se neztrácí – cítím energii, která jde přímo ze skupin a upřímnost, s jakou nám servírují svou naštvanost! Zdá se Vám recenze příliš stručná? Je napsaná podobným stylem jako všechny zúčastněné skupiny hrají – rychle! Tenhle výběr z dílny neúnavného „hledače“ extrémních kapel, rozhodně doporučuji …
(S/J)
625 Trashcore

[23.08.2006]



More Bad News / Nagaika „split“ CD (D.I.Y.)

„Utajené“ CD, které je pro mně překvapením a potěšením zároveň. Společnou nahrávku si skupiny vydaly vlastním nákladem. Jak sami píší v bookletu: „CD vzniklo jako Do It Yourself projev, vyjádření zlosti proti praktikám a principům, které jakýmkoliv způsobem ničí prostor pro sebevyjádření a redukují je na „produkty“, prodejné komodity“. Vložená energie se zúročila a celek působí opravdu dobrým inspirativním dojmem. Obě kapely spojuje podobný styl, výborná živá vystoupení a město, odkud pochází - Brno. „Hardcore – punk“ scéna je zde už nějaký čas na dobré úrovni. Jsou zde kvalitní kapely a také United Crusties s Loser Crew, kteří pořádají skvělé koncerty. More Bad News s Nagaikou prezentují temnější část tamní scény a „crusties“ kolegům špatné jméno rozhodně nedělají.

Nagaika je československé sdružení, které vzniklo v roce 2004. Sešli se zde členové z anarcho-folkové formace Terrariot se členem drum´n´bass punkových Ježišovi pivo nelej. Název kapely je starým kozáckým označením pro důtky, jež byly svého času symbolem nepoddajnosti, revolty a povstání. Kapela hraje emotivní hardcore s hrubým zpěvem, melodickými linkami a energickými zvraty. Nápadité skladby smíchávají naštvanost s emocemi. Celkem zní neotřele a nenudí, protože je zachována jistá rafinovanost, použitá při tvoření. Prvně jsem se s nimi setkal na přísnotickém koncertě, v zimě 2006. Z živého vystoupení jsem byl naprosto nadšen. Ten zimní večer zdánlivě svým stylem mezi fast, crust, punk kapelami vynikali. Nasazení, zapálení a energii, co jsem z nich pocítil, přenesli i na nahrávku. K zamyšlení nás mohou vést i jejich zajímavé „revoluční“ texty v bookletu doplněné krátkým vysvětlením, o čem jsou. Kvalitní kapela, povedená nahrávka a velice sympatické vystupování i přístup.

More Bad News jsou podstatně známější. Na svém kontě mají debutní EP, singl se Sheeva Yoga a nahraný je i materiál pro společné EP s kapelou ISKRA. Všechny skladby (a navíc jednu nevydanou) najdeme i na tomto splitu. Svým pojetím temného hardcore si mně získali. Jejich energická živá vystoupení jen zvýrazňují emoce, které hudba, co dělají, má. Na podiu jsou nejlepší, tam nechybí kontakt s posluchači a o to u tohoto stylu také jde. Co je v této době originální? Většina vznikla kdysi dávno. Ať se ale kterýkoliv styl opakuje jak chce, každá kapela do toho dává něco ze sebe. More Bad News hrají styl smíchaný ze spousty odnoží temných stránek hardcore (Lvmen, Madame German) okořeněných metalem, „portlandským“ stylem, vše prezentované s nadšením a obohaceno o emoce i osobitý přístup. Podle přirovnání by se mohlo zdát, že si libují v temnotě. Věřte, že jejich skladby mají spousty zvratů, kde z temných pasáží vyjede neuvěřitelný „nátěr“. Temné pasáže jsou na svém vrcholu proloženy dravými, energickými vložkami, které se energicky derou kupředu. Dravost je vyzdvižena výborným zpěvem, který naprosto zdůrazňuje temnou, ale i tu energickou, stránku skladeb.

More Bad News s Nagaikou hrají srdcem. Přesto neztrácí naštvanost.

„Naše zdi potřebují vláhu, protest vrátí život do kožených tváří, naše srdce zničí vládu, neklidné mládí – neklidnější stáří …“ (Nagaika).
(S/J)
Nagaika
More Bad News

[10.08.2006]



Ruined/Bloodred Bacteria split 7“EP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records/Mass-Suicide-Society)

Německé vydavatelství W.I.F.A.G.E.N.A. records, za kterým stojí Ronny / Idiot Savant a MSS (label Berta / Bizzare X), vydali společně split singl Ruined s Bloodred Bacteria. Ruined, jsou zdánlivě neznámá německá skupina. Pokud napovím, že za mikrofonem najdete Mosh Freda (Kent Brockman, Mindflair), tak spousta z Vás bude mít asi jasno, kam asi bude jejich tvorba směřovat. Nečekejte žádné velké inovace, vsadili na osvědčenou kartu. Pomalejší tempa Lack Of Interest, doplnili údernými zpěvy Infest a výsledek je výborný! Ve svém stylu kvalita a pro Ruined velice vydařený debut.

Bloodred Bakteria, také z Německa, je oproti svým kolegům již poměrně „ostřílená“ skupina. V sestavě najdete Jana AG (Agathocles), chcete-li tedy slyšet známé jméno. Na svém kontě mají Bloodred Bacteria samostatný singl, split s Total Fucking Destruction a Agathocles, split CD se SWARRRM, 7 MINUTES OF NAUSEA, ABSCESS. Přispěli také na spoustu kompilací, například „D.R.I. Tribute Compilation“ CD. Hudebně čekejte mix grindcore s power violence. Lepší společníky na tento singl bychom pro Ruined hledali těžko. Stylem i atmosférou.

Deska vyšla ve velice pěkném malovaném obalu, na kterém najdete všechny potřebné informace. Šokujícím by se na první pohled mohl jevit použitý citát v RUINED části. Je to známá věta od Adolfa Hitlera a jeho ministra propagandy Goebelse, kteří říkali, "stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ (volně přeloženo). Pokud se nad ním zamyslíme, uvědomíme si, že přísloví bylo a stále je aplikováno v praxi. Mělo by nás to někam směřovat. Víme, kdo citát napsal a i to by nám mělo pomáhat při každodenním otevírání očí. Je potřebné vidět, kolik lidí se v naší současné politické scéně, chová podobně dogmaticky. Každý den je pronášena spousta „neprůhledných“ výroků se stejnou vážností. Bohužel se nad nimi mnohdy ani nepozastavíme. O notoricky známém Jirkovi, který bydlí za „velkou louží“, se nejspíš ani nemá cenu zmiňovat. Otázka zní, do jaké míry nás šokuje citace diktátora, který je svým šílenstvím známý a své myšlenky se snažil uvést do praxe, ve srovnání s citací politika, který na svém jménu zatím pracuje? A je víc takových, jejichž výroky jsou podobně nebezpečné. Další rozebírání je naprosto zbytečné, protože to je téma na jiné zamyšlení.

Kvalitní kapely a povedený titul na aktivních D.I.Y. labelech. Doporučuji! (S)

W.I.F.A.G.E.N.A. Records

Bloodred Bakteria MySpace
Bloodred Bakteria www

[01.08.2006]



v/a Miyagi In Spring - Culm, Kenzari´s Middle Kata, Tenlike, Mercer gatefold 7“EP (Miyagi Records)

Když se ohlédnu zpátky, mám pocit, že cesta po které jdeme životem, je složená ze životních etap - ze začátků a konců. Netýká se to jen osobního života, ale také hardcore scény. Mění se lidé i hudební styly. Nově příchozí přinášejí svěží vítr a Ti co odcházejí, něco odnášejí. Skupiny nebo vydavatelství končí a jako z čistého nebe nastupují na jejich místo jiní, ovlivnění energií a prací svých předchůdců. Tahle živelnost se mě nějakým způsobem dotýká. Mrzí nebo těší. V každém případě inspiruje. Překvapením posledních týdnů pro mě byl debutní počin nově vzniklého německého vydavatelství Miyagi Records z Hamburku. Jeho prvním titulem je velice sympaticky působící kompilace, která upoutá již od prvního pohledu. Nosičem je 7“singl ve velice krásném, decentně působícím otevíracím gatefold obalu. Stylově je kompilace laděna pro všechny, kteří mají rádi melodickou hudbu. Ti, kteří chtějí styly škatulkovat, by kapely na tomto výběru označili jako post-hardcore, indie … pro mě, jsou zde kapely směřující svou tvorbu do klidnějších vod…

Němečtí Culm jsou první, které máme možnost slyšet. Prezentují se klidnou skladbou, která je vytrhávána z rovnováhy změnami dynamiky a svou členitostí vzbuzují jakousi nervozitu. Nás tak udržují stále v pozoru. Stylově jsou snadno přirovnatelní k mixu Fugazi a The Robocop Kraus s vlivem kapel z Dischord records.

Společníky Culm dělají Kenzari´s Middle Kata. Můžete je znát německého vydavatelství Millipede recods. Vyšel jim zde CD singl a aktuální nové album „Black Box Consciousness“. Znějí opravdu vyzrále. V jejich skladbě je kladen důraz na kompozici a průběh. Je velice kvalitně instrumentálně zahraná a rafinovaně složená. Klobouk dolů, opravdu mně zaujali. Místo zpěvu, je zde úžasná melodická linka, při které Vás může „mrazit“, podobně jako u některých skladeb At The Drive-In.

Další jsou švédští Tenlike. Těm z Vás, kteří máte rádi skupiny Franklin Lakes, ranné Last Days Of April, Only If You Call Me Jonathan, The John Doe band, Keystone Sinatra, Monobrow nebo sólový projekt Karla Larssona z Last Days Of April … musí tahle parta zaručeně padnout do noty. Je to naprostý reunion vyklidněného švédského emo-coru, který tyhle kapely hráli. Zcela zapadají k výše jmenovaným a kdybych slyšel jejich skladbu a nevěděl odkud jsou, myslím že Švédsko bych tipoval na prvním místě. Hudba se zde jakoby vznáší. Mezi zemí a oblohou se prolíná s lehkou mlhou. S navozenou klidnou atmosférou jde ruku v ruce nevtíravý magický hlas. Snad se mi opravdu před očima objevuje ranní probuzení a první paprsky, které hlásí nový den.

Ten pokračuje a všichni již procitli. Singl uzavírají Mercer, svou náladovým instrumentálním opusem. Stejně jako u Kenzari´s Middle Kata, čistě instrumentální skladba. Jejich hudba evokuje přeplněnou ulici velkého města, kdy jedete bez snídaně ráno do práce a kromě dopravní zácpy, začíná na přeplněnou tramvaj zlehka pršet. Člověk který taková ráno zažije nemůže ve walkmanu poslouchat nic jiného než Slint, Codeine nebo možná Karate.

Závěrem bych snad jen řekl, že mně tato kompilace opravdu potěšila a po jejím poslechu jsem oprášil pár starých desek, které již pěknou dobu v mé diskografii zahálely. Pocit nostalgie se dostavil a nezbývá mi než tuhle desku doporučit všem, kteří mají výše jmenované spolky rádi a nebrání se novým objevům. Myslím, že Miyagi Records nám přineslo opravdu kvalitní debut … (S)

Culm
Kenzari´s Middle Kata
Tenlike
Mercer

Miyagi Records

[25.07.2006]


Short Fuse „s/t“ LP (Assault/Underestimated Records)
Pokud v sobě stále máte trpký pocit z rozpadu Highscore, „náplastí“ Vám může být poměrně nová skupina z německého Műnsteru - Short Fuse. Kapela hraje skvělé energické hardcore a najdete zde zpěváka Seba, opět za mikrofonem. Není to tak dávno, co jsme je mohli vidět na pražské Miladě, kde svým vystoupením určitě přesvědčili o kvalitách, co v sobě mají. Bohužel jsem neměl to štěstí je vidět. Litoval jsem o to více, když jsem si poslechl jejich demo kazetu. Osobně ji považuji za nejlepší „demo“ nahrávku, jakou jsem doposud slyšel. Neuteklo mnoho času, nahráli velkou deskou a před sebou mají US turné…

Hudebním vyjádřením se blíží ke klasikám 80tých let tohoto století, jakými byli Blag Flag, Minor Threat ve Waschington D.C. nebo ranným hardcore kapelám z Bostonu. O co víc zněli Highscore moderněji, tím více se Short Fuse blíží výše jmenovaným (dnes již klasikám, které se nesmazatelně zapsali do vzpomínek spousty odrostlých „hardcore kids“). Short Fuse do nás „tlačí“ jednu energickou skladbu za druhou. Jen málokterá svou délkou přesáhne minutu. Přesto nepostrádají melodie, pořádnou nasranost a nápady. Řeknou v podstatě všechno potřebné, jen rychleji. Místo zbytečných kudrlinek jdou rovnou k věci a o to větší má jejich hudba sílu. Skladby mají drive, který Vám i při poslechu z desky rozhýbe nohy. Všechny nástroje znějí geniálním „retro“ zvukem, přesto je cítit, že jsou sami sebou. Vnutí nám atmosféru 80tých let - je v nich cítit hardcore, rock´n´roll i old school. Samostatnou kapitolou je specifický Sebův dominantní zpěv. S naprostou jistou a lehce se vznáší nad hudbou a zároveň s ní tvoří celkem, se kterým žene kupředu.

Hudba je doplněna výbornými, lehce nihilistickými texty, které jsou většinou osobním pohledem na scénu i život kolem. Decentní zpracovaní obalu naprosto koresponduje s tím, co nám Short Fuse sdělují. Nevím, jak ostatní, ale moje kopie je navíc na krásném barevném vinylu. Závěr se rýsuje jednoznačný - máme před sebou novou velice kvalitní skupinu, ale i překvapivě dobré debutní album.

Vychází spousta desek, spoustu si jich kupujeme, a některé jsou „milníky“ a neměly by v našich sbírkách chybět. Často si při pohledu zpátky říkám, kolik jsem měl výborných vinylů v ruce a z nějakého důvodu jsem si je nekoupil. Po nějaké době již nezbývá než toho okamžiku litovat. Tak tuhle desku nepropásněte … (S/J)
Short Fuse

[13.06.2006]


Trhavina #1 zin
Bez varování a jako blesk z čistého nebe vyšel nový časopis. Do nelehké role vydavatele undergroundového plátku se tentokrát pustil zpěvák z jihočeských Gride - Iny. Trhavina je hořákem, který kromě spousty zajímavého čtení, zapaluje doutnák, který končí v rozbuškách našich hlav. Spíše než zin, je tento časopis hardcorové revue, které z nuly vyskočilo na vysoko nasazenou laťku.

Přečíst si můžete povídání s brněnskou skupinou Zeměžluč, hardcore/punk bandou z Tokia Hammer, izraelskými hardcoristy Dir Yassin, super rozhovor s thashcorovou mámou Ami (Vőetsek) a povídání s geniální jazz-grindovou skupinou Le Scrawl. V rubrice “hrobníkovi z lopaty” se Iny věnuje Heresy. Velice zajímá je anketa s názvem “Hardcore Over 30”, v nichž jsou různým lidem, co se v hardcore pohybují a zapadají věkem, položeny zajímavé otázky. Odpovědi si můžete přečíst od Jello Biafry (Alternative Tentacles, ex-Dead Kennedy´s), Felixe Havoca (Havoc Recs), Al Quint (Suburban Voice), Jožka (See You In Hell), Jan Ag (Agathocles), Machiro Endo (The Stalin), Barvák (Insane Society Recs.), Sned (Flaf Earth Recs.), Honza (Samuel Recs./Lahar), Jeff Robinson (Six Weeks Recs., Capitalist Casualities), Rado (K.A.Z. Recs.), Steve (Ripping Trash zine), Filip (See You In Hell, Hluboká Orba), Vlakin (Ingrowing, Plastic Grave). Kromě rozhorů s dobře položenýmí otázkami, je zde dost zajímavého čtení na různá témata: Vladimír Boubeník – “Člověk jemuž v hlavě zněly symfonie”, Thomas Frank – “Proč se Johny nedokáže bouřit?”, Izraelsko – Palestinský konflikt, “Proti zdi”, text který byl přednesen Uri Ayalonem v Manchesteru 7.6.2004 a byl zveřejněn na stránkách britské Anarchist Federation. Alasir Sousi – “Refusnici, odpírači vojenské služby”. Izraelský anarchismus, aneb jak se žije mladým, homosexuálům a radikálům v zemi zaslíbené atd. atd. Čtení je zde opravdu spousta. Zapomenout nelze ani na článek od Petra Frinty (Plazzma Recs.) – “Hudba a hluk”. Výčet nejspíš není úplný a můžete si být jistí, že před sebou máte opravdu velice kvalitní zin.

Je jen málo věcí, které lze vytknout. Pěkná, decentní grafika vyzdvihuje velice zajímavé články. O bezchybnou úpravu a tisk se postaral Lukáš (Pohoda Records). Myslím, že je spousta lidí, které si Iny získal svými sloupky v A-kontra, Move Your Ass a jiných zinech. Zajímavým stylem dokáže s lehkostí mluvit o vážných tématech, aniž aby se v nich čtenář ztratil. Máme před sebou celek - zajímavé čtení, hardcore, který je prezentovaný “lehce” a nedogmaticky, přirozeně. Místo násilné přetvářky přináší zajímavé názory a otevírá dveře k novým cestám.

První číslo dává tušit, že tady budeme mít (doufám) nový - velice kvalitní občasník. Snad si najde své příznivce a stane se častějším nebo občasným periodikem. Hrdinou toho čísla Trhaviny je náčelník kmene Vauselu Filimoni Nawawabalu z vesnice Nabutautau na ostrově Vivi Levu v souostrový Fidži (nechtěl se tam přestěhovat můj oblíbený hrdina z Červeného Trpaslíka, Lister se svým kocourem?). Ten nedávno na ostrově přivítal potomka misionáře Thomase Bakera Lesa Lestera, který se mu během slavnostní ceremonie omluvil za činy svých předků. V roce 1867 hlasatele božího zabili a snědli. Doutnák hoří a stále je dost času, ho zašlápnout, jak píše Iny v úvodu … pokud nejste srabi, necháte ho dohořet až k okamžiku, kdy naráz zazní všechna hudba světa a v jediném zlomku vteřiny spatříte všechny odstíny barev … (S)
Vydal: INY
Objednávat lze u: Samuel

[24.05.2006]


The Mood „Cupid In Your Pump“ CD (Have A Nice Day/Impregnace Noise Laboratories)
Sympatická skupina z Babic na Moravě zraje stejně jako víno. „The Mad About Ghost“ bylo jejich prvním regulérním albem a od doby co vyšlo, uběhly dva roky. S letošním jarem příchází s dalším pokračováním své O.M.E. idea. Zkratka znamená Only Music Energy. Skupina si ho bere za své a určitě zní sympatičtěji než „nálepka“ EMO. „Moody people“ jsou velice příjemní, pracovití a O.M.E. zachycuje nejen jejich respekt k ostatním hudebním stylům. „Cupid In Your Pump“ vydává skupina opět vlastním nákladem ve spolupráci s Impregnate Noise Laboratories. Stylově se pohybuje v podobných vodách jako to první. Znát je však větší jistota i preciznost s jakým je vymyšlené, zahrané i podané.

Velký krok udělal každý jeden a všichni dohromady. Čekejte skladby na pomezí post-rocku, post-hardcore nebo kapel hrajících indie. Celek si přesto zachová pestrost a neutápí se v popovém braku. Pokud jste se s nimi za poslední dva roky potkali na nějakém koncertě, budete považovat syntezátor v jejich skladbách jako samozřejmost. V porovnání s albem předchozím je jeho použití novinkou a myslím si, že přínosnou. Je více méně dominantní kulisou, které náladu jejich tvorby výborně podbarvuje a posouvá blíže ke kapelám jakými jsou například Robocop Kraus. Před sebou máme deset skladeb, které byly nahrány Robertem Slezákem ve Zlínských atelierech a již tak dobrý výsledek, dokončil mistr zvuku Ondřej Ježek v pražském studiu Jámor. Poskládané jsou s naprostou precizností, takže tam kde jeden příběh končí, další začíná. Také délka je na jedničku. Album je o pár minut kratší, ale i tak je v něm pořádná dávka emocí a energie. Rozhodně je lepší, když nekoukáte nervózně na hodinky a nevyhlížíte konec. Bavila mně již předchozí nahrávka, ale musím uznat, že nové písničky jsou svižnější, živější a zahrané s větší volností. Nápady nepostrádají ani zpěvové linky, které důmyslně zapadají do hudby a jsou zpívané s větším přehledem, než tomu bylo dříve. Líbí se mi, že se snaží jít svou vlastní cestou, a to je podle mne jeden z důvodů, proč je jejich hudba taková, jaká je. The Mood nabízejí v muzice větší klid a vyrovnanost, než na jaký je hardcore zrovna orientovaný. Ale pokud k jejich hudbě přistoupíš s otevřeným srdcem - budeš se dobře bavit a své si v ní najdeš. Připadá mi, že řeší stejné problémy, ví, že svět není fajn, ale místo křiku je tu muzika - jiná muzika.

Nedá mi to nezmínit propojení kapely s labelem Impregnate Noise Laboratoriem, protože si ho velice vážím. Je pro mně utvrzením, že lepší než vytvářet svou hudbou hranice, je bourat ty zažité, otevírat nové pohledy a spolupracovat. Věci nejsou jen černé nebo bílé, kapely nejsou jen hardcore a ne-hardcore … je tady i život každého z nás a rozhodnutí, jak s ním naložit směřuje pouze na nás. Stále víc si uvědomuji, jak moc je důležité snažit se změnit svůj osobní pohled na život a hlavně sám na sebe, než žít život směrovaný někým jiným. Další filosofování je nejspíš zbytečné. Pokud máte rádi The Mood, jsou tady s novým albem „Cupid In Your Pump“ … rozhodně stojí za pozornost i pro ty, co zatím neměli tu čest. (S/J)
The Mood
Impregnate Noise Laboratories

[17.05.2006]


Communication „This Monkey Is An Artist“ CD (Winged Skull Records)
Možná mi to jen přijde, ale poslední dobou se často setkávám se sólovými projekty členů různých skupin. Většinou se zcela „oprostí“ od stylu, který hrají se svou skupinou a dávají se na písničkářskou dráhu. „Communicaution“ je one man projekt frontmana skatepunkové kapely Rise Up´s z Luxemburska. Zpěvák Eric vynechal zkreslenou kytaru i chytlavé vokály a na svém albu s vtipným názvem „This money Is An Artist“, prezentuje skladby o životě, frustracích, normálních i těch nevšedních dnech. Stylově čekej chlapíka s kytarou, který působí jako kdyby dohromady hráli Atom And His Package, barový písničkář a k tomu od táboráku vyzpěvoval tramp na španělku covery od Misfits a Jawbreaker. Písničky jsou založené na sympatických nápadech, kytaře, zpěvu a osobních textech. Po několikátém poslechu máte pocit, že všechny znáte a postupně si je pobrukujete. Líbí se mi, že tento projekt, stejně jako všechny jemu podobné, jde svou cestou. Tvoří písničky, které z autora „vypadávají“ přímo od srdce, tak jak jsou. Je jasné, co tvůrce ovlivnilo nebo inspirovalo a také se k tomu hlásí. Ještě nedávno jsem si možná myslel, že s klasickou kytarou lze hrát tak akorát „odrhovačky“ u táboráku. „Communicaution“ mně vyvedl z omylu a jasně cítím, jak člověk ovlivněný jedním hudebním stylem, podává jiný zažitý, naprosto v novém světle. Před námi je člověk, který se díky svým textům otevírá a záleží jen na nás, jestli si k němu cestu najdeme nebo nás alespoň část z toho prezentuje zasáhne. Podstatná je ta energie a snaha otevřít. Většina z patnácti skladeb, které na albu jsou, je jeho vlastní tvorba. Osvěžením je převzatá písnička „Just Chat I Needed“ od The Cards (znát ji také můžeme v podání Jawbreaker) a ukrytým bonusem, je výborný cover od Misfits. Upoutalo mne podání i energie, s jakou Eric skladby prezentuje. Album je výborně poskládané a nezní vyumělkovaně. Důraz je kladen na autentickou atmosféru, které na nás i z toho média dýchne. Většina z těch, kteří jsou hardcore / punkem ovlivněni a přesto inklinují k písničkářům, by si mohli „Communicaution“ oblíbit. Je to sympatické album …(S)
Winged Skull Records
Communication

[27.04.2006]


Lakmé „demo“ CD-R (Lakmé)
19.března se ve své zkušebně se sešli čtyři kluci, aby během odpoledne nahráli svoje první demo. Všechny jsme je již mohli vidět ve skupinách Spes Erepta, Kilgore Trout, Who Ate My Skate. Spojilo je kamarádství a jsou hnacím motorem celku, které pojmenovali Lakmé. Po zimě přichází jaro, s ním i spousta elánu. Letošní zima byla obzvláště dlouhá a právě v tyto dny působí jejich demo naprosto blahodárným dojmem. Zapomeňte na všechny zatuchlé klišé nebo smradlavý vzduch rozfoukávaným rozvrzaným stolním větrákem. Přinášejí jaro a jistotu, že vše jde dělat na koleně, pro radost a lépe. Ze všech setkání, které jsem s nimi zatím měl dýchne něco pozitivního, to čekej i od jejich prvního dema. Spousta kapel se snaží technizovat a za brilantními dokonalými melodiemi najdeš obsah, který po bližším ohledání nemá co říct. V případě Lakmé, Tě mohou zaujmout již sympaticky vyhlížející stránky, trička co si sami udělali … zdánlivě „chladné“ a neosobní věci, ale již z nich jsem cítil něco inspirujícího. Pojmy d.i.y., kreativita, kamarádství se snaží realizovat ve svých životech a to mně moc baví! Nahrány byly čtyři skladby, ze kterých je cítit frustrace propletená nadějí v něco lepšího. Osloví silná snaha otevřít se druhým a touha komunikovat. Hudba je živelným výbojem, který z nich vypadl a je stejně silná jako texty. Lakmé si nahrávku udělali sami ve zkušebně a docela mě překvapil zvuk. Skladby jsou díky němu živelné, autentické, prostě mají něco do sebe. Nedívej se na tuto recenzi jako na pochvalnou ódu, jsou tady čtyři kluci, co udělali fajn kapelu a na všechny strany je z nich cítit inspirující snaha dělat věci po svém, komunikovat i se tím bavit. Pokud patříš mezi Ty, kteří se nad životem zamýšlejí, snaží se alternativně žít, spolupracovat s ostatními lidmi, bavit se tím a hledat sami sebe, Lakmé Vám rozhodně doporučuji. Hudebně jsou ovlivněni chaotickým francouzským emo hardcorem, ale vlivů zde bude určitě spousta. Na závěr si dovolím krátkou citaci z obalu: „ … přijď za námi a zeptej se na cokoliv nebo nám cokoliv řekni. Protože to je důvod proč tohle děláme, chceme vytvořit podnět, na který bude následovat reakce, ať už kladná nebo záporná. Chceme komunikovat a chceme se o tom bavit (chceme se o všem bavit). Jedině tak se můžeme posunout někam dál, jedině tak můžeme posilovat a vytvářet mezilidské vztahy, na kterých si můžeme zakládat a vážit si jich, sami sebe i ostatních … „ Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl: „Co abych Tě, drahá, oběsil?“ Lakmé je mrtvá, ale její duch přesto žije… (S)
Lakmé
Lakmé / mySpace

[05.04.2006]


Let The Boy Decide „Counting The Red Stars“ CD (Europeans Records)
Nezávislý polský label buduje již několik let, cihlu po cihle, základy pro vytvoření kvalitního vydavatelství pro melodickou hudbu. Vycházejí zde kapely, které spojují nápadité kytarové linky a snaha dělat „vyklidněné“ melodie trošku jinak. Většina z nich zaujme až po několikátém poslechu, jsou to méně stravitelné věci, které před nasládlostí preferují napětí, nervozitu i množství zvratů. „Counting The Red Stars“ je debutním počinem polských Let The Boy Decide a mohu říct, že naprosto zapadají na Europeans Records. Na CD je osm mlhavých skladeb se zvláštní pachutí podzimu, částečně ozářeného sluncem. Vévodí nápadité kytarové linky, doplněné decentní bassou. Ta v některých pasážích dostane větší prostor a všude výborně podbarvuje atmosféru. V mlze nad hudbou se vznáší nervní ženský zpěv, s bicími v pozadí. Album zní pocitově, rozmanitě a přesto tvoří celek. Dopomáhají tomu i klávesy, využité spíše pro dokreslení nálady, než aby prezentovali samostatný nástroj. Abych řekl pravdu, zpočátku jsem měl problém se zpěvem, který má opravdu velice zvláštní intonaci. Po několikátém poslechu, ale pochybování zmizelo a všechno do sebe tak nějak zapadlo. Ze zvláštního se stalo zajímavé a jsou tady jen dynamické skladby v pomalejším tempu, kde se promítá nálada za náladou. Cítím Blonde Redhead i zvláštní zabarvení kapel z Touch And Go. Nevím jestli je ještě někdo poslouchá, ale tohle je povedený debut. Velice dobrý pocit mám také z toho, že stále existují kapely, které se snaží dělat věci naprosto po svém a jejich práce jde ruku v ruce s malým vydavatelstvím, mimo jakýkoliv trendy. (S)
Let The Boy Decide
Europeans Records


[21.03.2006]


The Idoru „Hopeless Illusions“ CD (Deadbutcher Records)
Novinkou na slovenském labelu Deadbutcher Records, je CDep „Hopeless Illusions“ maďarských The Idoru. Skupina vznikla v roce 2003, kdy se dali dohromady ex-členové Newborn s novým zpěvákem. Za dobu své existence vydali debut CDep a album „Brand New Way, Brand New Situation„ na rakouském Burning Season Records (edice pro Japonsko vyšlo na Alliance Trax). Vzpomínám si na Fluff 2004, kde jsem se s nimi poprvé setkal a kde mě dost zaujali. A vývoj je naprosto přirozenou záležitostí. S odstupem dvou let mohu říct, že kapela vyzrávala. Prošla i malou personální změnou - odešel původní bubeník. Nyní máme před sebou velice zajímavý počin. Své přednosti The Idoru podávají tak, aby výsledek vyzněl co nejlépe. Pět energických skladeb, které na EP jsou, postrádají jakákoli klišé. Zapůsobí a naprosto pohltí. Díky hráčské dovednosti i zpěvákovo hlasu jsou všechny dost originální na to, aby nebyli náctou kopií nějaké „větší“ kapely. Melodie je využitá tak, aby zněla emotivně, ale nikdy se nedostala do kolize s dynamikou a začala nudit. Poslech „Hopeless Ilusions“ je jako film. Děj se postupně odvíjí od začátku ke konci a mezi těmito dvěma body je spousta změn. Hrdinové nezapomínají na lepší stránky života a dodávají posluchači naději, že všechno ještě není zcela ztraceno. Pomáhají tomu texty, které jsou dost osobní na to, aby nebyly prázdnými hesly. Přesto je v nich jistá anonymita, což zachovává „svobodu“ i utajenost toho, kdo je psal. Místo zaručených rad, jak život žít, čekejte ty, jež otevírají dveře s jinými pohledy na svět. Dodávají optimismus i naději. „Shut Your Eyes, To Love, To Live“ … „Different Ways, Different Situations“ … působí optimisticky a jedním dechem zbavují zla, pochyb a dodávají klid. Hudba The Idoru je moc rocková na to, aby se o ní dalo říct, že jde o hardcore. Kapela má však dostatečně svou tvář na to, aby mohla být označena jako rocková. V hudbě Idoru jsou cítit kořeny, ze kterých vzešli a odkud čerpají. Vycházejí z hardcore scény, zároveň poznáme velice silný hudební potenciál a snahu dělat věci více kvalitně. Technická zdatnost všech členů se odráží v rafinovanosti skladeb. Každý nástroj má svůj prostor, celek je přesto zcela kompaktní. Je vidět, že se o sebe mohou hráči opřít. Zárukou kvality je zpěv, jen málo kapel má tak dobrého „frontmana“. Zpěvák Andy, to má v sobě. Působí lehce a bez křeči. Stejný pocit ucelenosti, jaký mám z The Idoru hudby, mám i z grafiky kolem. Moc pěkný obal naprosto ladí s atmosférou skladeb. Je vidět, že ten, kdo ho dělal, o návaznosti přemýšlel. Multimediální bonusem jsou skladby „Value“ + „Make Up“ (slyšet jste je mohli na „demu“ z roku 2003) a vkusný videoklip ke skladbě „Lack Of Credibility“, který dobře dokresluje atmosféru singlu. „Hopeless Illusions“ doporučuji všem, co mají rádi melodickou hudbu. Aneb - vaše dny by měly být klidnější a přesto by se během nich mohla udát spousta věcí! (S)
The Idoru
Deadbutcher Records


[21.03.2006]


Svině! „Špatná věc“ CD (Pohoda Records)
Pohoda records vydali (nebo pomohli vydat) solidní řádku titulů. Pojítkem mezi Sviněmi a „pohodou“, je jejich bubeník, který stojí za vydavatelstvím a navíc vede velice pěkným Rock Bar Pohoda z Vodňan, kde za léta jeho existence, proběhla spousta dobrých koncertů. Své příznivce má určitě i každoroční Festa De La Pohoda festival, který také pořádá. Kapela Svině! je nejspíš známější mezi „punkovějším“ publikem a za dobu co hrají, zdárně balancují mezi označení hardcore/punk nebo punk/hardcore kapela. Na jedny mohou působit moc punkově a málo hardcore, na druhé právě opačně. Já vidím, že nepodléhají žádným trendům, nahrávky si vydávají sami a dokáží si stát za tím co dělají i prezentují. Těchto věcí si na nich asi cením nejvíc! „Špatné věc“, je 18náctým titulem na Pohoda records. V diskografii kapely je novinkou, ihned za splitem s Ilegality a Dezinfekcí. Cítím, že kluci jsou nahrávku od nahrávky tvrdší, propracovanější i důmyslnější. Přistupují rovnou k věci a ani po letech neuchylují se k vylepšování skladeb rock´n´roll, pop, ska či jinými vsuvkami. Nechci jmenované styly zesměšnit, líbí se mi razance a čistota, s jakou Svině! tvoří. Ve svých textech se nechtějí zalíbit, berou si do huby nás všechny, ale nezapomínají i sami na sebe. Na CD můžete slyšet 9 nových skladeb, nesoucích se v energickém punk/hardcore nebo hardcore/punk duchu a jako bonus jsou zde 4 skladby z dnes již nejspíše vyprodaného 7“EP splitu s Dezinfekcí. Stejném podium s nimi na koncertech občas sdílí Puffy (Dezinfekce, Gride) a „oživuje“ sestavu druhou kytarou, což hudbě dodává sílu i šťávu. S náladou nahrávky koresponduje i pěkný malovaný obal z pera Roberta Gizberna (Bejrůt tattoo, Lahar). Ať se to komu líbí nebo ne, tak tahle kapela si jde již pěknou dobu svou cestou, na které může za vše poděkovat akorát sama sobě a moc si jich za to vážím! Ve svém stylu je řadím ke špičce na české scéně, třeba hned vedle Innoxia Corpora, Dezinfekce nebo Complicité Candite. Tohle je „Dobré album“, nekoukejte na styly a dejte mu šanci. Čekali jste konstruktivní kritiku? Bohužel mně nic nenapadá … (S)
Pohoda Records


[20.02.2006]


Low Value "The Language Of Stolen Music" CD (Low Value D.I.Y.)
„The Language Of Stolen Music“ je debutním albem slovinských Low Value. Tato mladá skupina, je pro mě obrovským překvapením. Od prvních tónů, co jsem CD vložil do přehrávače, jsem měl pocit, že se vracím v čase o několik let zpátky. Do doby, kdy vyšla deska „Hero Of Our Time“ od Satanic Surfers a jejich skladby mně doprovázely na každém kroku. Low Value se k nim dají velice lehce přirovnat, hlavně stylem jakým hrají i jak se hudebně vyjadřují. Hrají melodickou muziku, založenou na výborném zpěvu a zajímavých kytarových nápadech. Dvě kytary mají obrovský prostor, ta hlavní je doplněna druhou, která „drží“ rytmus a celek je podbarven decentní bassovou linkou. Líbí se mi, že ikdyž se jedná o melodickou muziku, není hudba ani zpěv položena do těch prvoplánových melodií a obojí si tak zachovává jistou tvrdost. Texty jsou také velice blízké Satanic Surfers. Jsou to pohledy na svět kolem, očima mladého člověka. Poznáme, že je psal mladý člověk, přesto nejsou povrchní a mají určitou hloubku, něco říkají i mohou oslovit. Rozhodně nečekej slátaniny o lásce a „trapotách“ na prvním rande. Celý zvuk desky naprosto přeskočil vyumělkované moderní zvuky. Je znát, co mají členové rádi za skupiny, ale je to se jen odráží v tom, z čeho čerpaly. Výsledek si zachovává osobitého ducha a energii. Pokud jste o Low Value neslyšeli, stejně jako já, můžete si být jisti, že jde ve svém stylu o kvalitní melodické album. Je z nich cítit mladost, ale i snaha dělat věci po svém, jak turné, tak nahrávky. Desku si kluci vydali sami a to si opravdu cením … Pokud čekáte závěr, tak je jednoznačný, doporučuji všem, kteří mají rádi melodické kapely jako Satanic Surfers, ranné No Use For Name, Bad Religion, Suffer, neměli by jste být zklamáni. (S)
Low Value


[20.02.2006]


Dash Rip Rock „Recyclone“ CD (Alternative Tentacles)
Alterative Tencles Records ze San Franciska je úžasný „záběrem“ s jakým vydává hudební styly. Nebál bych se je označit za label pro celou rodinu. V obrovském množství titulů, které zde vyšly, si přijde na své opravdu každý. Od punku, přes hardcore, country a spousty dalších naprosto šílených odnoží namixovaných z různých možných i nemožných stylů. Co mají všechny kapely z A.T. společné je obrovské nasazení, originalita a když je člověk vidí živě nebo v obalech desek, tak nemá jinou volbu, než jim to co dělají opravdu uvěřit. Viděl jsem několik skupin, které projížděli ČR a ani jedna nebyla zcela „normální“. V každé vyčníval alespoň jeden naprostý „podivín“, od prvního pohledu. Někomu chybí zub, jinému spodní prádlo. Další ho zase má, ale tanga s pentagramem také zcela nezapadají do pánské výbavy se spodním prádlem. Navíc, ať už kapela hraje styl jaký chce, tak to podá s takovým nasazením a zaujetím, že nenudí. Humor i nadsázka nebude většině těchto kapel cizí a o Dash Rip Rock to bude platit několikanásobně! Jsou jednou ze skupin, která naprosto zapadá do úvodního povídání. Očekávej šílený mix Beatles, Gin Blossoms, kapel z období The Doors, Johnyho Cashe, Sex Pistols, Jimmyho Hendrixe, Elvise, Weston a českých Plavců nebo Nirvany. Nahrávka se 100% retro zvukem, obrovským švihem. Podané s veškerou omáčkou jakou jsou cowbojské klobouky, naprosto šílené boty „koně“, paruky, oblečení opačných pohlaví. Těch šílených variací na kabaretní šílence, asi bude nespočet! Kapela, která bude pro hardcore/punk scénu naprosto nestravitelná a nekonvenční, pro komerční scénu nejspíš naprosto šílená a nepochopitelná. Na albu „Recyclone“ je dvacet pecek, které se nesou v rytmu „Limonádový Joe“. Tempo se střídá, jednou více country, podruhé více „elvis“ … „Zrecyklováním“ všech dávno zaprášených kapel, podaných hodně osobitým způsobem, vznikly Dash Rip Rock. Pokud si rád u táboráku otevřeš pito, zakousneš se do sójového plátku a v hlavě Ti zazní pár svižných contry fláků nebo máš rád šílenosti typu Wesley Willis, The Evaporatos či Slim Cessna´s Auto Club, jsi na nejlepší cestě, aby se ti dostala tahle parta pod kůži … Abych řekl pravdu, u první skladby jsem si říkal, že tohle nikdo nemůže myslet, vážně. U posledního dvacáté, jsem ale zjistil, že opravdu může! Je to ale naprosto super:) (S)
Dash Rip Rock
Alternative Tentacles
Distribuce v ČR:Day After Records


[20.02.2006]



JINN vs. Army Of Flying Robots "split" 10“EP (The Audacious Art Experiment)
Pokud jste někdy přečetli knížku „jedním hltem“, určitě znáte pocit, kdy jste si přáli, aby stránky, co zbývají nikdy neskončily. Bohužel všechno má svůj konec a na pár dnů ve Vás zůstane pocit prázdna, který změní jen jiná knížka nebo něco, co zaujme podobným způsobem. Dočetl jsem Červeného Trpaslíka „Poslední člověk“ a opět mně zklamalo zjištění, že za poslední stránkou jiná není. Deska, která se ke mně v těch dnech dostala, byla obrovským potěšením. Láska na prvního pohled! Pokud máš rád roboty i všechny hrdiny červeného korábu, tak tohle je něco pro Tebe! Army Of Flying Robots i JINN pocházejí z Anglie. Neznám mnoho kapel z této části Evropy, co hrají extrémnější hardcore nebo fastcore. Prvotní nadšení z obalu je vystřídáno radostí z krásného barevného vinylu a obě radosti naprosto smete pocit co mám po poslechu desky. Pozor, říkám to upřímně, AOFR jsou pro mě objevem letošního roku. Tohle je jízda od začátku do konce. Jestli Tvé srdce tepe v rytmu energického fastcore / hardcore, zahraného s obrovskou precizností a neznáš tuhle partu, tak neváhej! Zapomeň na obyčejné tvoření hluku, tohle je promyšlené. Energická, lehce melodická kytarová linka, nás provází ve všech osmi skladbách a nad ní se „vznáší“ táhlý ječivý zpěv, který přesto zpívá. Občas ho vystřídá jeho „tvrdší“ kolega. Nečekej pauzy, o ty se postarají nápadité kytarové „triky“. Skladby mají nápad, spád a energie na rozdávání. Za krásným provedením desky nezaostává ani zvuk. Smutné je, že vše uteče velice rychle a návyku na AOFR se budeš zbavovat hůře, než smutku z konce Červeného Trpaslíka! JINN jsou partnerskou kapelou, kterou najdeš na druhé straně vinylu. Jestli jsi začal AOFR, tak hranice „fast vs. screamo“ je nasazena hodně vysoko. Naštěstí JINN se nesnaží dokázat, že hrají rychleji. Jdou na to zcela z jiné strany . Jejich skladby jsou po prvním poslechu lehce monotónnější i pomalejší a táhlejší, ale ten kdo se nenechá odradit bude odměněn. Stranu poslouchám stále dokola, nemůžu se jí nabažit a nacházím stále něco nového. Postupně měním názor i na rychlost! Čekejte temnější chaotické hadcore s lehce metalickým, snad i „grinding“, zvukem, ve kterém mně učarovali chaotické pasáže, které si Vás kopou ze strany na stranu. Lehce bych je přirovnal k 16 ve svižnějším provedení a více hardcore. Promyšlené změny temnějších částí s rychlejšími výjezdy, mně naprosto odrovnaly. S nahrávkou pomáhal Frankie Stubbs (Leatherface). Doporučuji všem závodníkům s časem, tento split nemá chybu!!!!!! (S)
Army Of Flying Robots

(na 10“EP seženeš u Samuel)

[15.02.2006]



Desperado „Low Fidelity Crust Sessions“ 10“EP (Dead Letter Records)
Před zhruba dvěma a půl roky vznikla norská skupina Desperado. Za dobu své existence odehráli spoustu koncertů a možná nejen mne upoutali svým sympatickým vystupování, hudbou a D.I.Y. postojem. V jejich případě je to přímo určeno zpěvákem Thomasem, který všechny alba vydává na svém label Dead Letter Records. Při pohledu zpět si ještě teď vzpomenu, když jsem prvně slyšel debutní MCD „s/t“, kde byly velice pěkně položeny do roviny dravost, emoce, křik i zpěv, navíc doplněno fajn texty a vůbec z celého singlu i komunikace s nimi, jsem měl velice dobrý pocit. Krátce poté vyšlo CD „Evacuation“, začínající tam, kde debut končí. Jak už to ale bývá, lehce ubylo na rychlosti a přibylo techničnosti. Podstatné je, že se neztratila svižnost a „srdce“, které jejich hudba měla od začátku. Možná jsem to zapomněl poznamenat nebo je to zbytečné, protože Desperado znáte, stylově se blíží JR Ewing klonu, ale pozor, nejde o žádnou „náctou“ kopii. Vším tím povídáním, jsem se chtěl dostat do bodu, kdy by stačilo napsat, „pozor Desperado mají novou desku“! Byla by škoda, to takto „odfláknout“. Napsal bych spíš „zbystřete!“ je tady nová nový počin s názvem „Low Fidelity Crust Session“ a je fakt super! Vydavatelstvím je opět D.L.R., nosičem MCD i 10“EP. Singl je předzvěstí jejich nového alba, které by mělo vyjít letos v létě. Když se nad tím tak zamyslím, tak stylově se Desperado nezměnili, jindy by to mohlo působit nudně, ale v tomto případě bych řekl, že to nejlepší z „s/t“ i „Evacuation“ se odrazilo v nové desce. Nechybí pomalejší pasáže, které se zastaví právě včas, než začnou nudit. Změny volnějších pasáží s energickými nebo ukřičených s melodičtěji zpívanými, tvoří zajímavý celkem, který doporučím všem co nemají rádi „průhledné“ melodické linky, ale přesto v energické hudbě potřebují citít melodii. Zvuk desky je naprosto úžasný s výbornou dynamikou. Zaujmou jednotlivé nástroje, kdy i v chaotičtějších pasážích je kladen důraz na jejich zvuk a přes jistou čistotu, jsou dravé. Závěr možná není potřeba psát … rozhodně super deska a kapela kterou doporučuji …(S)
Dead Letter Records
Desperado

(na 10“EP/MCD seženeš u Samuel)

[25.01.2006]



v/a California TRASH Demolition digipackCD (SixTwoFive)
Tato kompilace není žádnou žhavou novinkou, vyšla v roce 2004, ale k nějakým nosičům se člověk prostě dostane s mírným zpožděním. Podstatné je, že se k nim vůbec kdy dostane! Dohromady ji dal Max/625, člověk který je všude a má obrovský přehled. Vyšla v době, kdy mu bylo 31 let a stěhoval se ze San Fraciska do New Yorku. Sám sobě si říkám, jak je možné, že zvládl (zvládá) takové množství věcí, kapel, je stále otevřený a komunikativní. Respekt! Představovat 625 Trash Core, by byla myslím naprosto zbytečná práce. Pokud je informace o labelu pro Tebe novinkou, měl by jsi to velice rychle napravit. 625 vydává své nosiče s neuvěřitelnou rychlostí a příznivci extrémní hudby určitě ví, že za vydavatelstvím se ukrývá úžasný chlapík Max (Spaz, What Happens Next?, etc. …). „California trash“ je kompilačním CD, které obsahuje vyprodané EP´s „Bay Area Vol. I./II.“, „Socal Comp + extra Socal bands“. Navíc s bonusem v podobě studiových skladeb od Hostile Takeover, Second Opinion, Our Turn, Scrurvy Dogs, Gian Haytacks, Hue And Cry, Love Songs a „live“ skladeb od Funeral Shock a Find Him And Kill Him. Cílem bylo na jeden disk zkompletovat vyprodané vinyl v/a, doplnit je dalšími zajímavými skupinami z Bay Area a zdokumentovat energické „extrémní“ kapely této oblasti. Celkem je zde 67 skladeb od „provařenějších“ kapel (Hit Me Back, Bloody Phoenix, Voetsek, Scholastic Death, DeadFall, Uzi Suicide … ) a spousty méně známých. Všechny spojuje rychlost a „láska k TRASHi“, jehož podoby se pohybují od hardcore/extrémního hardcore, přes fastcore/old school až po grindcore. Stylově různorodé, přesto blízké. Kompilace je poskládaná s precizností mistra, takže se nemusíte bát, že by jste se během poslechu nudili. Vedlejším účinkem může být, že ztratíte představu o čase i věku a zjistíte, že „věčně mladý“ můžete být jen díky svému srdci! Skočíte na „skejta“ nebo alespoň na kolo, pokud se na to již necítíte jako třeba já a zajedete sehnat pár kámošů, se kterýma začnete hrát extrémní muziku. Tohle jsem napsal s nadsázkou, je to o tom, že ze všech těchto kapel je cítit nadšení, obrovské zapálení a dohromady je tahle „hromada“ emocí obrovsky inspirativní. Na kompilaci najdeš … Low Threat Profile, Out Of Vogue, Find Him And Kill Him, Youth And Kill Him, Burn Your Bridges, SxE Cause When You Draw X´S, Hit Me Back, Harry Balzagna And The Teenie Weenies, Apathetic Youth, Bloody Phoenix, Thievery, Destructions End, You´re Next, Broken Needle, Walking Wreck, Sharp Knife, Dystrophy, Votsek, Scholastic Death, Lab Rats, Elephant Man, Delta Force, Look Back And Laught, Desolation, This Is My Fist, Funeral Shock, Case Of Emergency, Deadfall, Lights Out, Our Turn, Uzi Suicide, Brutal Death, Hostile Takeover, Second Opinion, Our Turn, Scurvy Dogs, Giant Haystacks, Hue And Cry, Love Songs … Super kompilace, rozhodně doporučuji jako manuál k „věčné mladosti“ … (S)
SixTwoFive Records

[04.01.2006]





[ další recenze / next reviews ]